... aneb ještě, že nemáme ten Horstův mixér, co drtí i kusy betonu na práškový cukr...
Pri dnešních ranních (sic!) kulinářských orgiích se mi totiž stala taková nemilá věc, tak si mixuju mrkev, celer a petržel (neboli "svickovou"), šťávy bylo málo a šlo to ztuha (nemáme zkrátka horsta), tak jsem se rozhodla trochu to za chodu zředit mlékem (smetanu už jsem tam svistla)... a jak tak to mléko otvírám, spadlo mi to plastový víčko do výše jmenovaného zapnutho mixéru... hrůza mě jímala a už už jsem viděla půlku (celý se to tam totiž nevešlo) své svíčkové v hajz... ehm ... toaletě. Duchapřítomně jsem ten ďáblův přístroj vypla (velmi duchapřítomně jsem do něj nestrkala prsty :)) a jala se směsí míchat v očekávání zelených pidikusů plastu... našla jsem však jen jeden, a ten byl navíc zcela nepoškozen, jen snad s jedním či dvěma škrábanci...
a tak jen můžu děkovat Etě, že mi (a nejen mně) zachránila oběd :)
ono vlastne neni ani o cem psat... skola me nejako pohltila... ono na tom tedy neni nic moc divnyho, protoze tak je to skoro vzdycky (aneb jak by rekl bratr Dycky).
krome toho, ze se zmenil rok se vlasnte nic podstatnyho nestalo... az na par predvanocnich soku ohledne erasmu (rada bych jela na diplom pryc, a tak jsem se prihlasila na erasmus... na prvni dve mista jsem si dala nemecko (karlsruhe a munchen) a pak do zalohy jeste madrid... viz take dale)... as follows:
coze, pise se test z nemciny? bez prihlaseni na nej prihlaska neplatna? *zachvat paniky* proc to nikde nebylo? aha, bylo na strankach, na ktery jsem nemela potrebu se podivat vzhledem k tomu, ze jsem sla rovnou do aplikace, kde se prihlaska podava? posledni termin testu je dnes 14:30? *pohled na hodinky 15:05* ... scheisse... many e-mails later... aha, takze zitra se pise test z anglictiny a muzu si napsat test z nemciny, dekuji... rychle odhodit "hacia rutas salvajes" (into the wild) a spanelskou hudbu, otevrit stefana zweiga a pustit rammstein... o jednu salsu, jeden spanek, jedno ranni vstavani, jedny recyklace a dva betony 4 pozdeji... aha, zbyvaji cele 4 hodiny na pripravu... hmmm... fast kein deutsch seit abitur, mierda... 4 hours later... vsichni okolo nervozne posedavaji a na posledni chvili predcitaji testy z anglictiny *hlavne na me nemluvte anglicky* (co bych dala za to psat test z anglictiny), zadavajici testu hovori anglicky (jeste aby ne, je to native speaker), takze i to minimum nemciny co jsem kdy v hlave mela bylo opet vytlaceno anglictinou... einige minuten spater... *pohled na prvni stranu*... scheisse, co se po me chce? tak dalsi cviceni... scheisse, koncovky... tak dal, scheisse co je to partizip I a II, tak dal... a tak to slo az k essay, jiz jsem nakonec zacala... ovsem jednoduche to nebylo... v hlave se sehraval zvlastni ukaz/boj... ono by totiz bylo prilis jednoduche myslet primo v nemeckych vetach... takze moje piliny mi porad podbizely nasledujici... jak se rekne moreover nemecky? jak se rekne however nemecky? jak se rekne contrary nemecky? to mi nekdo vysvetlete, proc to funguje takhle? so anyways, odhazela jsem zdecimovana a s pocitem toho, ze me zas jednou nemcina porazila... a prece hle, nakonec 18 bodu z 20. To jsem si pripadala jako king... ci spise konigin...
moreover, pred timto sokem, se mi to vsechno trochu rozlezelo v hlave a uvedomila jsem si, ze bych ale prece jen radsi jela do spanelska (ktere jsem si dala az na 3. preferencni misto)... tak jsem se jala neco s tim delat, aby mi zas neco neuniklo... to se nastesti nestalo... ovsem problem nastava ted, protoze musim mit potvrzeni o tom, ze alespon nejakou spanelstinu ovladam... na skole uci spanelstinu jen jedna osoba, externistka... jezto emailova komunikace selhala, ci spise byla nonexistent (neopovedela), rozhodla jsem se tam vydat dnes v konzultacnich hodinach (to, ze je ma dnes jsem si overila mailem s vedouci katedry i telefonatem na zminenou katedru)... a hle, ona tam nebyla... tak zas priste, tj. zacatkem unora, snad to vyjde (potvrzeni o jazykovych znalostech se totiz melo odevzdat do vcera... ale nastesti mame chapaveho koordinatora)...
takze asi tak... jinak duvodem k radosti je, ze az je teprve 3. den zk. obdobi uz mam 4 zkousky done a 'only' 2 more to go... :)
kdyz jsem dneska jela domu ze skoly tramvaji cislo 20 jako obycejne, naskytl se mi na ujezde pohled na 2 (slovy dva) kvetouci stromy... ne, ze by snad byly obsypany jako na jare, ale musim rict, ze jsem stejne neverila vlastnim okam :)
kdybych mela sofistikovany telefoun s fotakem, tak bych to i vyfotila... ale... :)
Vcera se mi poprve "postestilo" na vlastni kuzi pocitit zemetreseni... byl to pomerne zajimavej zazitek, nutno uznat...
Taky me ted, jak jsem se prihlasovala napadlo, ze pomerne zajimava, temer anketni, otazka by mohla byt: Jak pisete zavinac neboli at neboli @... Ja osobne pouzivam ze zvyku levy alt+64, nekteri mozna pouzivaji alt + ě (to bych sazela na ty, co nekdy pracovali s html) , nekteri mozna prepinaji na anglickou (ci jinou klavesnici) a pak bylo myslim jeste neco jako pravy alt+v, ale to mi tu nejak nefunguje a tak mozna kecam :D.
už dlouhou dobu mám obrovskou chuť na fazole s křenem neboli křenové fazole... jenže jsem je už aspoň 3 roky nikde neviděla prodávat. jak jsem se tak koukala na stránky výrobců lahůdek, tak fazole jsou stále u nich v nabídce...
a tak mám zásadní otázku... nevíte někdo o nějakých lahůdkách, kde by se můj oblíbený nezdravý majonezovy salat prodaval???
jinak budu muset podniknout dalsi kroky... desperate times call for desperate measures :)
Jdu si takhle vcera odpoledne z prace, adekvatne (=extremne slusne) oblecena do cerno-sede sukne, cernych puncochacu, cernych bot a cerneho svetriku. Na Knizeci vystoupim z autobusu. O kousek dal postava particka metalistu v cernych kozenych bundach, tezkych botach (to vyresej hned :D) a s dlouhymi vlasy. Evidentne cekaji. Pri pohledu na me, si jeden z nich neodpusti ironickou poznamku; tahle jde taky urcite s nama... myslel, ze jsem ho neslysela, jezto jsem mela na usich sluchatka... ale zrovna byla pauza mezi pisnickama...
Pokud jste to nějak náhodou propásli, tak minulý weekend se ve Světozoru konal festival německých filmů Der Film 3 (pokračuje myslím tenhle weekend v Aeru). Společně s Adámkem se nám poštěstilo navštívit 4 z nabízených filmů a tak se dá říct, že umění už jsem měla dost pro zbytek roku. Myslím, že podělit se o pár vlastních dojmů a zážitků rozhodně není k zahození, a tak tedy chronologicky (tj. v pořadí v jakém jsme filmy navštívili).
1. Der Champagner Spion (Agent, co měl rád šampaňské) Tohle bylo trochu zklamání na úvod a to hned z několika důvodů a) byla to nuda b) nebylo to německy (nebo tedy bylo ale asi tak z 1/100). Dokument o špionovi, co žil "dva životy", padl do zajetí, byl osvobozen, svůj původní život "opustil" a nakonec umřel v chudobě a sám mi zkrátka připadal dost průměrnej. Myslím, že něco podobného by se dalo natočit prakticky o komkoli. Navíc to skoro celý bylo hebrejsky.
2. Falco - Verdammt, wir leben noch! (Falco) Na tenhle film jsem se těšila nejvíc a rozhodně nezklamal. Bylo to hodně depresivní vidět, jak se neustále potácel mezi úspěchem a deliriem, ale tak to asi zkrátka funguje. To se myslím hodně povedlo.
3. Wolke 9 (Sedmé nebe) Promítání tohohle filmu předcházela jakási divadelní ukázka od jakýchsi důchodkyň. Smysl této ukázky jsem evidentně jaksi nepochopila (věčné téma: umění a já) a nepochopila jsem ani, čím se měla ksakru vztahovat k filmu (jediná souvislost bylo stáří aktérek).
Ale zpátky k filmu - když jsem původně navrhovala, že se na to půjdem podívat, Adam odvětil, že geriatrický porno vidět nemusí. Nicméně nakonec tohoto kulturního zážitku ušetřen nebyl. Teď abych to uvedla na pravou míru s tím geriatrickým pornem - tak o tom ten film, prosím, vůbec není. Upřímně, je to úplně obyčejnej příběh - vdaná se zamiluje, má poměr, má dilema, má výčitky, ve snaze ulehčit svému svědomí to manželovi vyklopí, má problém, odejde od manžela. Jediný zásadní rozdíl oproti ostatním filmům je to, že všem aktérům je přes 60. Film končí jedinou možnou variantou (ne, a není to ta, že by se manžel a milenec dali dohromady a tu ženu odkopli :D)... říkat to nebudu, páč vám to nechci pokazit, ale je to dost průhledný. Je to smutné a obyčejné (možná právě proto smutné) a místy zdlouhavé. Zkrátka nic special. Od návštěvy vás neodrazuji, ale ani tam nikoho neposílám.
Mnohem příšernější byla diskuze po fimu - chtěla jsem odejít předem, adamek nechtel. A tak jsme byli nuceni notnou chvíli naslouchat spoustě pindů. Hlavní představitelka byla jediná, kdo mluvil rozumně (navíc pěknou, srozumitelnou němčinou). Jakási údajně známá socioložka měla kvanta iritujících pindů o ničem (je sex/nevěra/whatever v onom věku normální a bla bla bla). Čím jsem starší tím víc mě takový plácání o ničem upřímně rozčiluje. Naštěstí jí pak někdo uzemnil tím, že vyjádřil to, co si (podle mě) mnoho lidí myslelo - tedy něco jako "já si myslím, že vy se nás tady snažíte natlačit do toho, abychom vám řekli, že něco takového není normální, ale o tom ten film přece vůbec nebyl..." pak jí aspoň na chvíli sklaplo, a pak už jsme naštěstí odešli. A na takovejhle obor existuje univerzita (nebo teda její část) - no potěš.
4. Cowboys and Communists (Kovbojové a komunisti) Dokument o klubu/fast foodu White Thrash v Berlíně. A domovní bitvě mezi obyvateli bytu a majiteli/návštěvníky "restaurace". Tak tohle bylo vážně super! Myslím, že takhle by měl dokument vypadat - režisérka nezaujala žádnej postoj a nestranně dokumentovala situaci. Bylo to přesně podle očekávání: na jedný straně byli stupidní/sebevědomí američané a na druhé stupidní/staří berlínští komunisté, takže vlastně nebylo komu fandit :) Jinak kdybych se měla k jedné skupině přiklonit, byli by to ti komunisté ... ne pro jejich názory (ty když jsem slyšla, tak jsem měla 100 chutí je poslat do KLDR), ale proto, že oni vlastně chtěli jen v noci spát, což jim restaurace/klub plný těch nejpochybnějších živlů v přízemí zjevně nezaručoval... to, že přitom argumentovali jak magoři je věc jiná. Zároveň bylo báječně vidět, jak si američani myslej, že protože jsou lidé v Evropě "tolerantnější", tak si hned můžou dělat co chtěj a jak chtěj, ale nějak jim nedochází, že je to trochu o ohleduplnosti. Rozhodně doporučuju!
... ne, nemela jsem rande... ;) to jen asi takovy je rozdil mezi leteckymi spolecnostmi iberia a csa... mozna jsem se nezminila, ale minuly ctvrtkopatkoweekendpondeli jsme si s mami zaletely na mini break do madridu a nutno uznat, ze o ceste tam se rozhodne neda rict, ze by byla extra prijemna... a to jsme ani neletely s nejakou nizkorozpoctovou spolecnosti (to nerikam s despektem, proste nebylo)... asi se pocita s tim, ze cestujici jsou jako lez a maji kratke nohy... no nevim, ja nejsem zadna dlouhonozka, ale... dale se pak take pocita s tim, ze lez netrpi hladem a zizni (dobre, jidlo chapu, ale aspon complimentary voda mohla byt)... dojem z cesty byl umocnen faktem, ze jsme sedely (ci presneji mama sedela) vedle Extra uchyla... vypadal jako jetej trampik a vsimly jsme si ho uz pred gate... na sobe mel pohorky a maskacovej "odev"... v neoholenem porostu na tvari by se jiste pro trose snahy dal najit nejaky ten kus lunchmeatu... my ovsem nehledaly, jen jsme se na sebe s usmevem koukly a mlcely... jake nemile prekvapeni nas cekalo, kdyz na ona osoba sedela na sedadle 9D... jake jeste nemilejsi prekvapeni nas cekalo, kdyz si hned po zavreni dveri sundal pohorky (nejspis spatne pochopil zpravu o vypnuti mobilniho telefoooonu)... nicmene nakonec jsme prezily a madrid nas privital 34C a jasnem... a tak bylo jasno, ze bude nadherne... a bylo! po drobnem extempore s nakupem listku na metro (automat nebere 50€ bankovky ani kartu, nahoru, dolu, dolu :)) jsme se vydaly smer hotel... vystoupily jsme na stanici Gran Via a ulici Montera kracely tam, kde jsem tusila hotel (rodicka nejprve hyrila poznamkami typu "vis, kam jdem?", "jdeme dobre?" ano ano ano... nicmene pak zazvonil foun a tak byl na dlooooouhou dobu "klid")... nutno podotknout, ze nejvyraznejsi vlastnosti calle de la montera jsou stetky (a sex shopy... jen cestou od metra k nasi "odbocce" (tj. asi 200 m) jsem napocitala 4... sex shopy to jest, s lehkymi devami by mi prsty na ruce nestacily)... v tom okamzeni jsem na chvili zapochybovala o spravnosti vyberu hotelu... po par minutach se obavy rozplynuly, hotel byl na vedlejsi ulici (c/ aduana) a byla to asi jedina hezka budova v okoli (casu prohlednout si ji zvenku jsem mela spoustu, jezto draha matka se rozhodla pred tim nez jsme se zacheckovaly telefonovat asi tak hodinu ... a to neprehanim), poloha hotelu byla vskutku uzasna a tak jsem se sebou byla zas jednou spoko :)
o pobytu myslim neni treba se prilisne rozplyvat, chtela bych jen vypichnout nasledujici (fotky mozna budou): * nadherne jasno a prijemne teplo (31-34) po celou dobu * jizdy dvoupatrovym busem po meste ve dne i v noci * marna snaha sehnat stolek/misto venku ve 2:30 rano (bylo narvano ... a to jsme zacaly hledat tak o pulnoci (cas vecere)), kdyz jsme si nakonec sedly bylo uz na vecu prece jen trochu pozde/na snidani trochu brzo :) * obed v galicijske restauraci v ulici huertas * nekolikrat zmrzlina v haagen dazs (to jsem prece nemohla vynechat) * mamin naprostej orientacni nesmysl... tomu se vazne uz skoro nedalo uverit
cesta zpatky byla s csa, dostaly jsme veceri (po te, co jsme se predtim radeji preventivne nakrmily) vcetne zakusku a kavy a mista pro nohy bylo hafo... nadhera.
v praze prselo... domu jsme cestovaly autobusem-metrem-autobusem, protoze bratr musel na party a tatovi se nechtelo...
a jeste z jineho kybliku.. dneska jsem se dozvedela slozeni komise na statnici a jsem z toho dost na rozpacich (temer zdesena :))... tak ci onak, kdybyste si na me 03.09. vzpomneli, tak drzte palce (bude to treba)... i kdyz vlastne ani nevim, jestli to jsem ja... bylo tam napsano "kristyna"... to mi reknete, jak slozity je to zmrsit, kdyz to na ty prihlasce bylo asi 5x a v indexu to je taky... :)
no, a mela bych docist nasledujici knihy: annu kareninu (jsem tak v pulce, ale nic se nedeje, a tak se mi to ani nechce cist) good as gold - to je neuveritelne vtipny, ale nemuzu se do toho zacist
