Zaragoza a ja

V ramci utuzovani pratelskych vztahu a predevsim v ramci poznavani cizi zeme jsem se o weekendu vydala do Zaragozy (cti jak v anglictine "tharagotha"... ufff, dale jen zgz). V patek odpoledne, zbrocena (odkud jen tohle slovo pochazi...) potem a zchvacena lehkym nachlazenim jsem dobehla (na) autobus a vydala se na cestu. Cilem byla Zgz a fiestas del Pilar.

Kdyz mi moji pratele z bcn/zgz (cti puvodem ze zgz, zijici v bcn) poprve oznamili, ze se v tydnu od 10.10. konaji fiestas del pilar (pilar je patronka zgz) a ze je to neco velkeho, vubec jsem si nedovedla predstavit, co to teda vlastne je. O par tydnu pozdeji jsem stale tapala, jak to presne vypada (jedinou zasadni informaci podala wikipedia... Zaragoza has over 600 000 inhabitants, but during Fiestas del Pilar it is increased to over 2 000 000.)... takze to asi bude neco velkeho, rekla jsem si a usedla do sedacky cislo 35.

O 4,5 hodiny pozdeji jsem se jiz nachazela na fungl novem nadrazi v zgz (loni v lete se tam (ve meste, nikoli na nadrazi) konalo expo 2008, tak tam maji spoustu novych peknych veci). O par minut pozdeji prijuchali autobusem z bcn dalsi pratele, ubytovali jsme se v byte, ktery patri rodine jednoho z nich a momentalne neni pronajaty (nastesti... vsechny hostely, hotely... vsechno beznadejne zaplneno) a vyrazili na nakup - vecere a lihovin, that is.

Na veceri (read: junk food... pizza, tortilla de patatas, sunka, syr,...) se nas seslo 13 a pak jsme posedavali, popijeli a hrali hru (read: drinking game s kostkami ve stylu clovece nezlob se... nicmene nic fatalniho)... kdyz neci kostka postoupila na cislo 31 na hracim poli (stalo tam neco jako, ze je 'cas pro mne'), zacalo vsech 12 lidi (ja nikoli) zpivat cumpleanos feliz (read: happy birthday to you)... nejdriv spanelsky, pak italsky, pak catala... a pak najednou prikvacili mi drazi pratele s dortem a svickami... bylo 23:56 (takze vlastne 4 minuty pred koncem dne)... pak jsme nakrojili dort, snedli tiramisu, co jsem prinesla ja a notnou chvili posedavali a resili nesmrtelnost chrousta.

V okamziku, kdyz by kazdy normalni cech sel tak akorat zalehnout (no tak asi v jednu), jsme se vydali na Interpeñas. To je takovy koncertni misto (jak mi bylo vysvetleno penas jsou jakasi "sdruzeni", and thus interpenas je misto, kde se jich sejde vic... pro me zasadni informace byla, ze prislusnici penas nosi fixou popsane laclace), prvni noc byla gratis a hrali boney m (akorat, ze ty jsme bohuzel nestihli... protoze koncert zacinal uz ve 23). V miste bylo asi tak bazilion lidi (a ukazalo se, ze flipflops nebyla vhodna obuv na takovou akci, nicmene jsem si tim vyslouzila uctu u mnoha ucastniku zajezdu :D). Akci si lze zjednodusene predstavit jako obri festival s mnoha obrimi stany a obrovskym mnozstvim lidi (a po skonceni taky s obrovskou frontou na autobus (vetsi frontu na bus jsem nikdy nevidela a vetsi mnozstvi autobusu v rade taky ne)), kde vsichni v zasade jen popiji a tanci (ja jen to druhy, pac se v zasade popiji levny alkohol a na to me neuzije, obzvlaste v mem veku :D). Fronta na autobus na me byla vazne moc a tak jsem velitelsky zavelela, ze domu jdeme pesmo... a tak jsme dorazili v 7:30.

Po minituristickem intermezzu v sobotu odpo, jsme se vydali na veceri... ta se konala "na ulici", kde se nachazelo spousta stanku s jidlem typickym pro ruzne comunidades autonomas. Pojedli jsme ve smyslu zdrave stravy z Castilla y Leon chorizo, morcillu, migas a torrezno... a zapili to pochopitelne pivem. Pozdeji tehoz dne jsme se vydali do jakehosi 'zabavniho parku', vystali vice nez hodinovou frontu (mam pocit, ze spanele velmi radi stoji ve frontach) do 'oktoberfest' stanu a pozdeji kratsi, ale o mnoho horsi/intenzivnejsi frontu na jakousi diskoteku... opet se ukazalo, ze flipflops nejsou nejvhodnejsi obuvi na masove akce... nicmene nohy prezily bez ujmy (jako zazrakem) ... a dale se staly fronty na zachod, na zaplaceni piti, u baru, atd. (mne se nastesti tykala jen ta na zachod... ad alkohol viz vyse). Fronta na autobus nastesti nebyla tak fatalni a tak jsme se domu dostali uz lehce po 7.

Nedelni odpoledne/vecer bylo zasveceno turismu a pak konzumaci bocadillos con calamares pred jednim z mistnich obcerstveni (mnam). Nasledne jsme se vratili domu, chvili (asi tak do 3) se vykecavali a Kristinka pak zalehla (aby byla v pondeli dopo schopna trochu turistit) a ostatni se vydali do barů.
Kdyz jsem se rano v 8 vzbudila, nikdo nebyl doma... kdyz jsem v 9 odchazela tak taky ne... az pak jsem se dozvedela, ze se vratili v 10:30. Viva la vida española... nicmene, jsem velmi rada, ze jsem tu posledni akci vynechala, protoze v pondeli dopo se ve meste odehraval pruvod, "vsichni" byli odeni v historicke kostymy a nosili kytky pro Pilar. Bylo to neco neuveritelnyho, mejor ver (lepe videt)... fotky snad brzo nekam uploadnu, abyste taky videli.

Pak uz zbyvalo jen poklidit byt, poobedvat a odjet... a se zpozdenim hodinu a pul (due to traffic) dorazit zpet domu. Je to zvlastni, Madrid actually feels like home now...

The bottom line: all in all great weekend, co mel vsechno, co mit mel... zabavu, kulturu i turismus!

not your average university...

Myslím, že na začátek by se slušela taková ne úplně řečnická otázka - Když se řekne "Aristotle University of Thessaloniki", jaký obraz máte v hlavě? Něco vznešeného, budovu obloženou bílým mramorem s velkou sochou Aristotela před hlavním vchodem? Či snad něco prostšího ve stylu ČVUT (či jiné oblíbené univerzity)?

Já ve své naivitě inklinovala spíše k myšlence první. Jistě, jižanský národ řekne se, ale přecejen Řecko, kolébka vší vzdělnosti a světové moudrosti... to všechno jen umocnilo kulturně edukativní šok, který mě (a zdaleka nejen mě) měl čekat (a čekal).

Abych vše uvedla na pravou míru a nenechávala nikoho na zdi (aneb mimo obraz), měla bych nejspíše upřesnit, že se v Řecku (Soluň/Thessaloniki) nacházím dočasně (tento týden) v rámci programu Athens (Advanced Technology Higher Education Network/SOCRATES). Účelem tedy není dovolená, ale vzdělání... ale to jen tak na okraj.

První seznámení se školou proběhlo poněkud kvičně (při jejím hledání a obcházení campusu), zvenčí vše vypadalo poněkud rozpadle a opuštěně (byla sobota), okolo všude rozkopáno a binec (ostatně jako všude v centru - staví se tu metro - a o tom je taky celej tenhle kurz), nakonec se však ukázalo, že to je opravdu to místo.

Větší šok následoval však v pondělí, kdy jsme se na místo činu vrátili, když jsme po kulturním weekendu měli zasednout do škamen. Nejednalo se o šok v pravém slova smyslu (tedy nešlo o šok náhlý, spíše pozvolně vpolouvání do reality). Uvítání proběhlo v moderním sále, avšak následující přesun do učebny už mnohé naznačil. V prvním okamžená se mi vybavila scéna z nějakého více než dementního filmu, jmenoval se myslím Bláznivá škola (a pamatuji si o něm jen to, že šlo o střední školu někde v ghettu a ředitelka mlátila studenty po hlavě baseballkou). Více napoví fotografie níže, a tak bych jen ráda shrnula následující, pro mě, nejzajímavější fakta:

• na škole se kouří (a zřejmě smí kouřit) všude (učebny nevyjímaje)
• na chodbě nad bufetem sedí podivnej týpek co prodává zaručeně originalní CD a DVD za dvě eura
• o kus dál leží či pobíhá pes
• přes množství plakátů s nápisem "party" a obrovským množstvím tagů není zeď skoro ani vidět
• dokonce i stoly na chodbě jsou pokryty plakáty
  
• záchody jsou jen turecké, papír non-existent, dveře existent, ale zavřít se zrovna dvakrát jednoduše nedají
• policie údajně nesmí vstupovat do školy (proto zřejmě ten týpek s CD/DVD)
• koše na odpadky non-existent, dle hesla... krabice nebo pytel nebo floor must suffice
• menza funguje opravdu na zajímavém principu... prostě vejdete do budovy, vyberete jedno za dvou schodišť (podle nabízeného jídla (dvě možnosti), ovšem nic není jisté) a prostě vyjdete nahoru a jídlo vám přidělí... pak už jen stačí pokusit se najít volný stůl (quite a challenge) a pokusit se to sníst (chuť nejistá), v případě hladu se dá výše zmíněný postup opakovat, či eventuelně rovnou vzít tácy dva
  
• není jistě třeba zdůrazňovat, že kouřit se u stolu smí (a nebo možná nesmí, ale stejně to všichni dělají)
• ke každému jídlu je univerzálně zelný salát a pomeranč
• před budovou menzy (stejně jako v prostorách školy) stojí mnoho různých lidí s letáky, či případně s něčím co se dá zřejmě podepsat, nebo něčím na co se dá zřejmě přihlásit/zapsat

Ačkoli prvotní šok se rozhodně nedá popřít, nemůžu říct, že by mi to tu připadalo úplně špatný... má to zkrátka něco do sebe. Ale ještě bych si hodně rozmyslela, jestli bych s tímto ústavem chtěla kdy spojit nemalou část života (naštěstí se ani nechystám o tom přemýšlet).

A teď už ty fotky (aspoň reprezentativní vzorek):

na chodbě

p5ed vstupem do bufetu (ano, i tohle je uvnitř budovy)


před školou (vedle vstupu do bufetu)

na chodbě II. (v pozadí stoleček s CD, pes za krabicí - not visible)

před školou



menza

menza

150 wattů megavýkonu

... aneb ještě, že nemáme ten Horstův mixér, co drtí i kusy betonu na práškový cukr...

Pri dnešních ranních (sic!) kulinářských orgiích se mi totiž stala taková nemilá věc, tak si mixuju mrkev, celer a petržel (neboli "svickovou"), šťávy bylo málo a šlo to ztuha (nemáme zkrátka horsta), tak jsem se rozhodla trochu to za chodu zředit mlékem (smetanu už jsem tam svistla)...
a jak tak to mléko otvírám, spadlo mi to plastový víčko do výše jmenovaného zapnutho mixéru... hrůza mě jímala a už už jsem viděla půlku (celý se to tam totiž nevešlo) své svíčkové v hajz... ehm ... toaletě. Duchapřítomně jsem ten ďáblův přístroj vypla (velmi duchapřítomně jsem do něj nestrkala prsty :)) a jala se směsí míchat v očekávání zelených pidikusů plastu... našla jsem však jen jeden, a ten byl navíc zcela nepoškozen, jen snad s jedním či dvěma škrábanci...

a tak jen můžu děkovat Etě, že mi (a nejen mně) zachránila oběd :)

hledaji se fazole s krenem...

už dlouhou dobu mám obrovskou chuť na fazole s křenem neboli křenové fazole... jenže jsem je už aspoň 3 roky nikde neviděla prodávat. jak jsem se tak koukala na stránky výrobců lahůdek, tak fazole jsou stále u nich v nabídce...

a tak mám zásadní otázku... nevíte někdo o nějakých lahůdkách, kde by se můj oblíbený nezdravý majonezovy salat prodaval???


jinak budu muset podniknout dalsi kroky...
desperate times call for desperate measures :)