Zaragoza a ja

V ramci utuzovani pratelskych vztahu a predevsim v ramci poznavani cizi zeme jsem se o weekendu vydala do Zaragozy (cti jak v anglictine "tharagotha"... ufff, dale jen zgz). V patek odpoledne, zbrocena (odkud jen tohle slovo pochazi...) potem a zchvacena lehkym nachlazenim jsem dobehla (na) autobus a vydala se na cestu. Cilem byla Zgz a fiestas del Pilar.

Kdyz mi moji pratele z bcn/zgz (cti puvodem ze zgz, zijici v bcn) poprve oznamili, ze se v tydnu od 10.10. konaji fiestas del pilar (pilar je patronka zgz) a ze je to neco velkeho, vubec jsem si nedovedla predstavit, co to teda vlastne je. O par tydnu pozdeji jsem stale tapala, jak to presne vypada (jedinou zasadni informaci podala wikipedia... Zaragoza has over 600 000 inhabitants, but during Fiestas del Pilar it is increased to over 2 000 000.)... takze to asi bude neco velkeho, rekla jsem si a usedla do sedacky cislo 35.

O 4,5 hodiny pozdeji jsem se jiz nachazela na fungl novem nadrazi v zgz (loni v lete se tam (ve meste, nikoli na nadrazi) konalo expo 2008, tak tam maji spoustu novych peknych veci). O par minut pozdeji prijuchali autobusem z bcn dalsi pratele, ubytovali jsme se v byte, ktery patri rodine jednoho z nich a momentalne neni pronajaty (nastesti... vsechny hostely, hotely... vsechno beznadejne zaplneno) a vyrazili na nakup - vecere a lihovin, that is.

Na veceri (read: junk food... pizza, tortilla de patatas, sunka, syr,...) se nas seslo 13 a pak jsme posedavali, popijeli a hrali hru (read: drinking game s kostkami ve stylu clovece nezlob se... nicmene nic fatalniho)... kdyz neci kostka postoupila na cislo 31 na hracim poli (stalo tam neco jako, ze je 'cas pro mne'), zacalo vsech 12 lidi (ja nikoli) zpivat cumpleanos feliz (read: happy birthday to you)... nejdriv spanelsky, pak italsky, pak catala... a pak najednou prikvacili mi drazi pratele s dortem a svickami... bylo 23:56 (takze vlastne 4 minuty pred koncem dne)... pak jsme nakrojili dort, snedli tiramisu, co jsem prinesla ja a notnou chvili posedavali a resili nesmrtelnost chrousta.

V okamziku, kdyz by kazdy normalni cech sel tak akorat zalehnout (no tak asi v jednu), jsme se vydali na Interpeñas. To je takovy koncertni misto (jak mi bylo vysvetleno penas jsou jakasi "sdruzeni", and thus interpenas je misto, kde se jich sejde vic... pro me zasadni informace byla, ze prislusnici penas nosi fixou popsane laclace), prvni noc byla gratis a hrali boney m (akorat, ze ty jsme bohuzel nestihli... protoze koncert zacinal uz ve 23). V miste bylo asi tak bazilion lidi (a ukazalo se, ze flipflops nebyla vhodna obuv na takovou akci, nicmene jsem si tim vyslouzila uctu u mnoha ucastniku zajezdu :D). Akci si lze zjednodusene predstavit jako obri festival s mnoha obrimi stany a obrovskym mnozstvim lidi (a po skonceni taky s obrovskou frontou na autobus (vetsi frontu na bus jsem nikdy nevidela a vetsi mnozstvi autobusu v rade taky ne)), kde vsichni v zasade jen popiji a tanci (ja jen to druhy, pac se v zasade popiji levny alkohol a na to me neuzije, obzvlaste v mem veku :D). Fronta na autobus na me byla vazne moc a tak jsem velitelsky zavelela, ze domu jdeme pesmo... a tak jsme dorazili v 7:30.

Po minituristickem intermezzu v sobotu odpo, jsme se vydali na veceri... ta se konala "na ulici", kde se nachazelo spousta stanku s jidlem typickym pro ruzne comunidades autonomas. Pojedli jsme ve smyslu zdrave stravy z Castilla y Leon chorizo, morcillu, migas a torrezno... a zapili to pochopitelne pivem. Pozdeji tehoz dne jsme se vydali do jakehosi 'zabavniho parku', vystali vice nez hodinovou frontu (mam pocit, ze spanele velmi radi stoji ve frontach) do 'oktoberfest' stanu a pozdeji kratsi, ale o mnoho horsi/intenzivnejsi frontu na jakousi diskoteku... opet se ukazalo, ze flipflops nejsou nejvhodnejsi obuvi na masove akce... nicmene nohy prezily bez ujmy (jako zazrakem) ... a dale se staly fronty na zachod, na zaplaceni piti, u baru, atd. (mne se nastesti tykala jen ta na zachod... ad alkohol viz vyse). Fronta na autobus nastesti nebyla tak fatalni a tak jsme se domu dostali uz lehce po 7.

Nedelni odpoledne/vecer bylo zasveceno turismu a pak konzumaci bocadillos con calamares pred jednim z mistnich obcerstveni (mnam). Nasledne jsme se vratili domu, chvili (asi tak do 3) se vykecavali a Kristinka pak zalehla (aby byla v pondeli dopo schopna trochu turistit) a ostatni se vydali do barů.
Kdyz jsem se rano v 8 vzbudila, nikdo nebyl doma... kdyz jsem v 9 odchazela tak taky ne... az pak jsem se dozvedela, ze se vratili v 10:30. Viva la vida española... nicmene, jsem velmi rada, ze jsem tu posledni akci vynechala, protoze v pondeli dopo se ve meste odehraval pruvod, "vsichni" byli odeni v historicke kostymy a nosili kytky pro Pilar. Bylo to neco neuveritelnyho, mejor ver (lepe videt)... fotky snad brzo nekam uploadnu, abyste taky videli.

Pak uz zbyvalo jen poklidit byt, poobedvat a odjet... a se zpozdenim hodinu a pul (due to traffic) dorazit zpet domu. Je to zvlastni, Madrid actually feels like home now...

The bottom line: all in all great weekend, co mel vsechno, co mit mel... zabavu, kulturu i turismus!

policía española a já

aneb na každýho jednou dojde ... a tak i mně poprvé v životě něco ukradli...

Jistě mohla bych tu zdlouhavě popsat, jak mi v Barceloně při spěšném přesunu směr letiště v metru ukradli peněženku (peníze, doklady, kartu, antikoncepci... však znáte velikost mojí (bývalé, bůůů) peněženky), jak jsem kartu za 15 minut zablokovala (a přesto z ní byla vybrána značná suma pěnez), jak jsem volala na ambasádu a tam mi neřekli vůbec nic, jak za mě drahá maminka v praze běhala po bankách a úřadech, jak si občanku ani řidičák nemůžete nechat vystavit v zahraničí (moment, nemělo se teď zas něco volit?), jak mělo letadlo zpoždění, jak jsme asi třičtvrtě hodiny čekali na kufry... ale to by asi nebylo příliš zajímavé a ani nové...

Místo toho bych Vám ráda pověděla, jak jsem šla na policii.

Epizoda první
Vzhledem k tomu, že jediná kloudná informace, co mi byla sdělena slečnou z ambasády byl fakt, že mám zajít co nejdřív na policii a krádež nahlásit, rozhodla jsem se tak učinit co nejdřív po příletu. Zašla jsem ještě s kufrem na první policejní stanici, co jsem potkala (dobře, ne tak úplně, zeptala jsem se telefonicky spolubydlící), tam se na mě mladík usmál, vyslechl mě, podal mi papírek s telefonním číslem a řekl, že se to musí ohlásit telefonicky a že to můžu udělat anglicky. Ufff. Zavolala jsem a byla přepojena na anglicky hovořící operátorku, ta se cíleně ptala (jakoby znala mojí peněženku, asi tam takhle volá kde kdo) a během 10 minut to bylo (nicméně zkuste si vyhláskovat Česká Spořitelna, když to nevidíte napsaný)... zeptala se, kde bydlím a sdělila mi jméno nejbližsí policejní stanice... a tam, že to budou mít, vytisknou, já zkontroluji a podepíši... a otvírací doba, táži se já (bylo už skoro 21)... 24 hodin denně... aha, thank you very much.

Epizoda druhá
Došla jsem domů, nechala kufr v pokoji, a zapla počítač, abych zkontrolovala napáchané škody... byly nemalé, nutno říci. Značně deprimovaná jsem se vydala hledat policejní stanici... když jsem ji nakonec našla (hledat na náměstí podle čísel je vždycky děs... prosím vás nevíte, kde je tady policie? támhle, jak stojí ty policejní vozy...), vešla jsem dovnitř, objasnila situaci a posadila se "támhle" a čekala až mě zavolají. Na to, že tam nebyla ani noha jsem čekala asi docela dlouho... ovšem čekání příjemně ubíhalo, protože se kolem pohybovalo spoustu extrémně dobře vypadajících španělů v uniformách (škoda, že si tam člověk nemůže občas jít jen tak sednout :D). Pak vyšel ven sympatický policista, kouknul na mě, zeptal se Kristina?, přikývla jsem a vešli jsme. Nejdřív se zeptal, jestli mluvím španělsky, tak jsem řekla, že trochu a že angličtina by byla lepší, tak se usmál pokrčil rameny a řekl, že to bývá ve španělsku trochu problém (a dále jsme hovořili španělsky). Po krátké rozpravě typu "co se stalo" (ten madrid to je hruza-to bylo v barcelone-aha, ale v madridu se taky hodne krade-v praze vic *dávajíc k dobru článek ohledně kapsářů*-aha, tak tos mi sebrala veškerou motivaci tam jet-nene, praha je moc krásná), přinesl vytištěný protokol a požádal mě, abych to zkontrolovala (zejména jméno, nechybí tam písmeno? ne, *podávajíc pas* tak se opravdu jmenuji, v čechách máme rádi souhlásky, úsměvy na všech frontách). Sděluje mi, že abych mohla do oznámení přidat fakt, ze mi byly ukradeny peníze z účtu musím dodat výpis z banky, ale že to není vůbec problém, že se udělá "ampliatoria" až to budu mít. Poděkuji a odcházím.

Epizoda třetí (zatím poslední)
Následujícího dne, vyzbrojena výpisem z banky, jsem se opět v nočních hodinách (to abych se vyhnula davům) vydala na policii. Cesta trvala celkem asi hodinu (běžně asi 15 min)... nejdřív pršelo málo, pak víc a pak lilo a tak jsem čekala po cestě, abych nedorazila jako miss mokré tričko (dobře, neměla jsem bílou), nicméně stejně jsem nakonec vypadala jak zmoklá slepice. Zapsala jsem se na vrátnici a zkušeně se jala čekat (a okukovat). Tentokrát byla přede mnou jedna osoba, po chvilce vešla dovnitř a v zápětí vyšel policista v civilu a říkal, že budu bohužel muset ještě chvíli počkat, ale že mě pak zavezou domů autem. Řekla jsem, že to není nutné, že můžu jet metrem a on upřesnil, že ne policejním autem, ale obyčejným (zřejmě si myslel, že se bojím, aby to nevypadalo divně... nicméně mně představa, že bych jela v policejním voze, připadala vážně kůl :D)... pak zas zašel a po chvíli čekání (kterou jsem opět strávila pozorováním extrémně dobře vypadajících uniformovanejch kluků vopálenejch) jsem byla na řadě. Atmosféra byla opět velmi příjemná/přátelská, konverzace taktéž, navíc mi byla pochválena má španělština (dokonce ze dvou stran *ego boost*). Po sepsání všeho se mě ještě jednou zeptal, jestli opravdu nepotřebuji odvoz... řekla jsem, že ne, pěkně poděkovala, popřála dobrou noc a odešla.

Abych to shrnula...

• Návštěva místní policie pro mě byla opravdu pozitivním překvapením (počínaje funkčním ohlášením přes telefon a konče důstojným a milým jednáním).
• V ohlašovací místnosti byla většina policistů v civilu (a zřetelně jsem viděla, že jeden z nich měl jeans diesel :-D).
• Místní policisti vypadaj zatraceně dobře!
• Pokud podáte ohlášení přes telefon, budete obslouženi přednostně (to jen pro případ, že by to četl někdo komu by se to mohlo hodit)
• Lépe chodit v noci (já byla jednou asi ve 22 a jednou o půlnoci), vyhnete se tak davům... jeden kamarád mi říkal, že s nějakými zahraničními studenty byl jednou na policii od 15 do 22 (ale asi to bylo taky proto, že byli někde v centru, kde mají i někoho kdo mluví anglicky), takže další rada zní...
  
• ...ozbrojte se španělštinou (základy postačí, zvládla jsem to i já ;))
  

vecere a 20 cm...

... ne, nemela jsem rande... ;)
to jen asi takovy je rozdil mezi leteckymi spolecnostmi iberia a csa...
mozna jsem se nezminila, ale minuly ctvrtkopatkoweekendpondeli jsme si s mami zaletely na mini break do madridu a nutno uznat, ze o ceste tam se rozhodne neda rict, ze by byla extra prijemna... a to jsme ani neletely s nejakou nizkorozpoctovou spolecnosti (to nerikam s despektem, proste nebylo)... asi se pocita s tim, ze cestujici jsou jako lez a maji kratke nohy... no nevim, ja nejsem zadna dlouhonozka, ale... dale se pak take pocita s tim, ze lez netrpi hladem a zizni (dobre, jidlo chapu, ale aspon complimentary voda mohla byt)... dojem z cesty byl umocnen faktem, ze jsme sedely (ci presneji mama sedela) vedle Extra uchyla...
vypadal jako jetej trampik a vsimly jsme si ho uz pred gate... na sobe mel pohorky a maskacovej "odev"... v neoholenem porostu na tvari by se jiste pro trose snahy dal najit nejaky ten kus lunchmeatu... my ovsem nehledaly, jen jsme se na sebe s usmevem koukly a mlcely... jake nemile prekvapeni nas cekalo, kdyz na ona osoba sedela na sedadle 9D... jake jeste nemilejsi prekvapeni nas cekalo, kdyz si hned po zavreni dveri sundal pohorky (nejspis spatne pochopil zpravu o vypnuti mobilniho telefoooonu)... nicmene nakonec jsme prezily a madrid nas privital 34C a jasnem... a tak bylo jasno, ze bude nadherne... a bylo!
po drobnem extempore s nakupem listku na metro (automat nebere 50€ bankovky ani kartu, nahoru, dolu, dolu :)) jsme se vydaly smer hotel... vystoupily jsme na stanici Gran Via a ulici Montera kracely tam, kde jsem tusila hotel (rodicka nejprve hyrila poznamkami typu "vis, kam jdem?", "jdeme dobre?" ano ano ano... nicmene pak zazvonil foun a tak byl na dlooooouhou dobu "klid")...
nutno podotknout, ze nejvyraznejsi vlastnosti calle de la montera jsou stetky (a sex shopy... jen cestou od metra k nasi "odbocce" (tj. asi 200 m) jsem napocitala 4... sex shopy to jest, s lehkymi devami by mi prsty na ruce nestacily)... v tom okamzeni jsem na chvili zapochybovala o spravnosti vyberu hotelu... po par minutach se obavy rozplynuly, hotel byl na vedlejsi ulici (c/ aduana) a byla to asi jedina hezka budova v okoli (casu prohlednout si ji zvenku jsem mela spoustu, jezto draha matka se rozhodla pred tim nez jsme se zacheckovaly telefonovat asi tak hodinu ... a to neprehanim), poloha hotelu byla vskutku uzasna a tak jsem se sebou byla zas jednou spoko :)

o pobytu myslim neni treba se prilisne rozplyvat, chtela bych jen vypichnout nasledujici (fotky mozna budou):
* nadherne jasno a prijemne teplo (31-34) po celou dobu
* jizdy dvoupatrovym busem po meste ve dne i v noci
* marna snaha sehnat stolek/misto venku ve 2:30 rano (bylo narvano ... a to jsme zacaly hledat tak o pulnoci (cas vecere)), kdyz jsme si nakonec sedly bylo uz na vecu prece jen trochu pozde/na snidani trochu brzo :)
* obed v galicijske restauraci v ulici huertas
* nekolikrat zmrzlina v haagen dazs (to jsem prece nemohla vynechat)
* mamin naprostej orientacni nesmysl... tomu se vazne uz skoro nedalo uverit

cesta zpatky byla s csa, dostaly jsme veceri (po te, co jsme se predtim radeji preventivne nakrmily) vcetne zakusku a kavy a mista pro nohy bylo hafo... nadhera.

v praze prselo...
domu jsme cestovaly autobusem-metrem-autobusem, protoze bratr musel na party a tatovi se nechtelo...

a jeste z jineho kybliku.. dneska jsem se dozvedela slozeni komise na statnici a jsem z toho dost na rozpacich (temer zdesena :))... tak ci onak, kdybyste si na me 03.09. vzpomneli, tak drzte palce (bude to treba)... i kdyz vlastne ani nevim, jestli to jsem ja... bylo tam napsano "kristyna"... to mi reknete, jak slozity je to zmrsit, kdyz to na ty prihlasce bylo asi 5x a v indexu to je taky... :)

vlakove etudy - pokracovani

Tak tak, zase na draze :)

Cesta do Lübecku se (v podstate dle ocekavani) neodehrala bez problemu... az asi 3/4 hodiny pred berlinem (tady se pozna rok ve wisconsinu - vzdalenost neudavam v delkovych, alebrz v casovych jednotkach) se vlak zastavil... nemecky bylo ohlaseno, ze se neco stalo (muj dojem z tech slov byl ten, ze na trati neco hori, ale vubec to tak nemuselo byt)... po *par* minutach znovu zaznela neprilis zretelna nemcina, nicmene klicova slova byla jasna: Umleitung, Berlin um 1510 bis 1515, Zug endet in Berlin. Oznamene 2 hodinove zpozdeni me nedesilo tolik, jako predstava noci stravene v Berline :) Az pozdeji jsem pochopila, ze vlak v Berline konci protoze v prednich vozech nesla klimatizace (a to jestli si pamatujete na minuly ctvrtek, tak to bylo venku asi 32). Neuklidnil me ani nabizeny nealko napoj zdarma (protoze zkusenost mi velela pribalit s sebou dve 1,5 l lahve)...
Pomerne komicka situace nastala, kdyz se hlas oznamujici *tuto* bajecnou novinu, nejako zamotal a rekl "alkoholisches getränk" a pak pri snaze se opravit to zopakoval jeste v ponekud zabavnejsi verzi ("alkoholisches freies" nebo tak neco) a to navic dvakrat, cemuz se nemecky hovorici cast vlaku uprimne zasmala.
Je nutne zminit, ze nemecky hovorici cast ve vlaku nebyla zdaleka ve vetsine, a tak se prihodilo, ze jsem se stala tlumocnikem ruznym canadanum a take dvema mladikum z kolumbije... jeden z nich me na oplatku pobavil otazkou "did you understand the joke?" (vztahujici se k huronskemu smichu pri oznamovani complimentary (ne)alkoholickeho napoje)... a tak se vlak po 45 minutach rozjel in richtung berlin
v berline nastesti pockal ICE do hamburgu a tak se nocovani v hlavnim meste nekonalo, nicmene byl to zazitek... nastesti jsem aspon sedela ve voze, kde klimatizace fungovala ... :)

jinak muj pobyt v Lübecku byl awesome as expected... highlights

*first dance club experience

*4th of july party
*international cocktail party


*snidane ve francouzskem stylu



*beach
*projizdka na kole