dejen salir antes de entrar...*

... aneb Madriďané neumí:

1. jezdit metrem
Jeden by rekl, ze mesto, kde maji metro uz 90 let (or so they claim), bude primo vzorem co se jizdy timto bajecnym dopravnim prostredkem tyka... ale my jsme rekli ne... a tak se, vzdory vyse zminenemu sloganu, lide cpou do metra, aniz by vas nechali vystoupit, tvrdohlave se odmitaji kamkoli posunout, trebaze stoji primo uprostred dveri, nemluve o tom, ze by se treba mohli posunout smerem k prostredku vagonu, ktery je zpravidla poloprazdny. Presto, nebo mozna prave proto, je zvykem, ze se lide zvedaji ze svych sesli jiz jednu stanici pred "tou svoji" a usilovne se cpou ke dverim a pokud u nich zrovna stojite, tak se vas ptaji, zda budete vystupovat... nevedi, ze my, lide z vychodu (stejne jako cely zbytek sveta), metrem jezdit umime.

2. chodit po ulici
Tahle vlastnost je tim otravnejsi, cim dyl tu jsem. Zakladnim pravidlem je jit co nejpomaleji prostredkem ulice, nejlepe tak, aby nebylo mozne predejit vas z zadne strany. Pokud toto uz ovladate s gracii, muzete pridat i dalsi prvky - jako treba velkou tasku na koleckach, dite ci kocar. Vrcholem v teto kategorii byva chuze ve skupine, kdy cilem je zabrat celou sirku chodniku NEBO zabrat polovinu chodiku, ale v nekolika radach tak, aby rychle predchazeni nebylo mozne (protoze v protismeru proudi jine, ac podobne, davy); jit daleko od sebe, ale ne tak daleko, aby se dalo projit mezi vami a kolegou ... toto se provozuje zejmena v predvanocnich davech...
Mezi dalsi oblibene disciplny patri chuze v protismeru, nenadale vpadnuti nekomu do cesty, motani se tak trochu jako v opilosti (alkohol se zde, jako i v jinych sportech, poklada za doping).

3. stat
V navaznosti na bod c. 2 se doporucuje nedbale elegantni chuzi zakoncit zastavenim se v pokudmozno co nejuzsim miste, jako napriklad ve dverich do metra, na schodech, pred eskalatory nebo jinem stisnenem (avsak velmi frekventovanem a dulezitem miste). Nejlepe je tak ciniti ve skupine (i zde plati otrepane "cim vic, tim lip"), zurive mavati rukama a hlasite mluviti. Pokud dojde na nejhorsi a stisnene misto neni k dispozici, je mozno se k tomu pocitu aspon nablizit tim, ze pristoupite bezpecne blizko k nekomu, kdo jiz ten zbytecne velky prostor okupuje.

... slovo zaverem: na Johna Cleese jeste nemaji, ale treba pri trose intenzivniho treninku...



*nechte vystoupit pred nastoupenim

P.S. Zacalo nam snezit :D

obrazy

obraz prvni - calzedonia:
chystam se platit a zena za pultem upozornuje kolegyni, ze tamhle pani shani pansky ponozky... za mnou nervozne preslapuje shrbena sedesat- az sedmdesat-nice v bezovem ohozu. Kolegyne chvilku prehrabuje ponozky a pak razne pozdvihne hlavu, otoci se na tamhle pani a povida "Hola guapa, como te ayudo?" (volne prelozeno: ahoj krasavice, jak ti muzu pomoct?)... a mne malem upadla kreditka... na to, ze na vas na ulici kdekdo porvava hola guapa jsem si uz zvykla a stale mi to zdviha sebevedomi, ale *tohle* jsem videla/slysela poprve...

obraz druhy - metro:
naproti mne matka s ditetem (druha trida) a aktovkou na koleckach, otevrou ucebnici matematiky a jmou se resit problemy, dite se decentne vzteka a pritom pozira sandwich z alobalu... na pristi zastavce pristoupi matka se dvema detmi (a aktovkou na koleckach) vytahne sandwich v alobalu a podava ho detem... na dalsi zastavce uz jsem vystoupila, takze nevim, jestli pristoupily dalsi deti s alobalem, ale... wtf: co to je za folklor? :D

obraz treti - nejvtipnejsi:
jsem takticky zapomnela :D

ale za zminku stoji to, ze jsem dnes 19.11. byla venku v tricku a jeans a bylo mi az moc teplo (na slunci, ve stinu bylo prijemne)... ale pry to neni normalni

real madrid a ja...

... aneb proc rada chodim na metalove koncerty a fotbalove zapasy...

Televizi jsem nevidela uz od doby, co jsem odjela z domova, a tak kdyz se chlapci vcera (vlastne uz predevcirem) zacali bavit o tom, ze jdou ve stredu na fotbal, doslo mi opozdene, ze se asi hraje liga mistru (kterou bezne doma s filounkem sledujeme). Vzhledem ke slozeni Erasmus studentu na UPM (universidad politecnica de madrid) [a mozna taky obecne tady in spain], kdy se o prvni misto statecne perou italove s francouzi a tesne v zavesu za nimi vsechno tise pozoruji nemci, bylo jasne, ze pujde o neco nejspise italskeho. A taky, ze jo Real Madrid CF vs AC Milan. Srdce mi zajasalo nad myslenkou, ze bych mohla videt nazivo 'kvalitni' ligu mistru (ne, ze by snad zapas Sparta - Fiorentina, co jsem videla onehda nebyl kvalitni, ale...)

Nicmene sezente si listek den pred zapasem... pres Internet to neslo ,a tak jsem si rekla, ze se tam zkusim stavit cestou do posilovny (bydlim pobliz, asi tak 10 min chuze), dosla jsem tam, odehnala black market pred pokladnami, odmitla nabidky stat se pritelkyni oslizlych black marketniku a zjistila, ze jeste par listku je (jasnou vyhodou bylo, ze jsem chtela jen jeden)... vzapeti jsem vsak taky zjistila, ze se neda platit kartou... usoudila jsem, ze rychlejsi nez se dohadovat o tom, jestli se listek da rezervovat nebo ne, bude kdyz se vratim domu, vezmu cash a vratim se. Po 20 minutach cardiovaskularniho cviceni jsem byla opet u Santiaga. A jinym pokladnim mi bylo oznameno, ze nejlevnejsi listky jsou za 80€... nenechala jsem se ovsem odradit a se slovy "pred chvili jsem tu byla a jeste jich par bylo" (nebo tak neco) jsem insistovala ... aaaa, tak tady jeste jeden je... no vida, ze to jde!

Cela natesena jsem se dnes/vcera pred osmou radne oblekla do trika, svetru a svetru a vzala si i deku (dneska je nejstudenejsi den tydne), coz se pozdeji ukazalo jako prilis mnoho vrstev. Fotak jsem nechala doma, protoze jsem si rikala, ze se treba nesmi fotit a co pak (coz se vzapeti ukazalo jako mylna myslenka). Venku poprchavalo a tak jsem se jeste vybavila igelitkou (na sezeni, pripadne na hlavu), coz se pozdeji ukazalo jako zbytecne. Atmosfera na stadionu byla vskutku neopakovatelna.... kdyz uderilo 20:45 z zacala hrat znelka Champions league, byla jsem vlastne docela dojata.

Kdyz na zacatku zapasu nejaky 'ital' zprasil nejakejho 'spanela' (nebo mozna spanel simuloval, to se neda presne rict bez televize) a z hlediste se ozyvalo hlasite hijo de puta, pripadala jsem si jako v raji a dojeti neopadavalo.
Zapas hodnotit nebudu, jezto nejsem Čapoun (musim ale priznat, ze behem zapasu mi kolikrat pripadalo jako bych ho slysela), prvni pule byla ponekud nudnejsi (protoze RM dal pomerne brzo lamackej gol), a tak jsem si tak trochu prala, aby taky AC neco vsitilo (aby to dostalo trochu švuňk)... no a co se nestalo, nakonec to skoncilo 3:2 pro AC. A svunk to taky dostalo, v jednom momente se tam malem poprali (skoro jako na hokeji)... bohuzel jsem presne nevidela, co se stalo... ale youtube to objasnilo :D



Na zaver shrnuti:

• nejlevnejsi listek stal 45€, ale rozhodne to stalo za to
• nejlevnejsi listek bych zaroven nazvala nejlepsim, protoze mista jsou uplne nahore, je perfektne videt cele hriste, je to pod strechou a navic se tam topi (a salace visi pod strechou, takze jste k nim blizko)... aneb byla jsem v suchu a teplicku, prestoze prselo a byla zima
• pro me osobne byli nejlepsimi hraci domacich, hraci v cervenych kopackach (kaka a drenthe), tak nevim jestli to spolu nejak souvisi...
• ronaldinho se popravde moc nepredvedl a pokazde kdyz se dotknul mice (coz nebylo moc casto), ho publikum odmenilo hukotem ci popevkem "(ronal)dinho vaffanculo" (modri uz vedi)
• dalsim popevkum jsem nerozumela (no, castecne)... nevertheless, jeden z nich znel uplne jako mistni oblibeny drinking popevek (alcohol, alcohol, alcohol, alcohol, alcohol, hemos venido a emborracharnos, el resultado nos da igual)
  
  
• marek (jankulovski) ani cristiano (ronaldo) nenastoupili...
• fotit se smi (... tak treba priste)
  

Bylo to super!!!

A na uplny zaver snad ... co ze to maji metalove koncerty a fotbalove zapasy spolecneho (a co me navic tesi)? Na zachody se nestoji fronta na damach, ale na panech! Yay!

policía española a já

aneb na každýho jednou dojde ... a tak i mně poprvé v životě něco ukradli...

Jistě mohla bych tu zdlouhavě popsat, jak mi v Barceloně při spěšném přesunu směr letiště v metru ukradli peněženku (peníze, doklady, kartu, antikoncepci... však znáte velikost mojí (bývalé, bůůů) peněženky), jak jsem kartu za 15 minut zablokovala (a přesto z ní byla vybrána značná suma pěnez), jak jsem volala na ambasádu a tam mi neřekli vůbec nic, jak za mě drahá maminka v praze běhala po bankách a úřadech, jak si občanku ani řidičák nemůžete nechat vystavit v zahraničí (moment, nemělo se teď zas něco volit?), jak mělo letadlo zpoždění, jak jsme asi třičtvrtě hodiny čekali na kufry... ale to by asi nebylo příliš zajímavé a ani nové...

Místo toho bych Vám ráda pověděla, jak jsem šla na policii.

Epizoda první
Vzhledem k tomu, že jediná kloudná informace, co mi byla sdělena slečnou z ambasády byl fakt, že mám zajít co nejdřív na policii a krádež nahlásit, rozhodla jsem se tak učinit co nejdřív po příletu. Zašla jsem ještě s kufrem na první policejní stanici, co jsem potkala (dobře, ne tak úplně, zeptala jsem se telefonicky spolubydlící), tam se na mě mladík usmál, vyslechl mě, podal mi papírek s telefonním číslem a řekl, že se to musí ohlásit telefonicky a že to můžu udělat anglicky. Ufff. Zavolala jsem a byla přepojena na anglicky hovořící operátorku, ta se cíleně ptala (jakoby znala mojí peněženku, asi tam takhle volá kde kdo) a během 10 minut to bylo (nicméně zkuste si vyhláskovat Česká Spořitelna, když to nevidíte napsaný)... zeptala se, kde bydlím a sdělila mi jméno nejbližsí policejní stanice... a tam, že to budou mít, vytisknou, já zkontroluji a podepíši... a otvírací doba, táži se já (bylo už skoro 21)... 24 hodin denně... aha, thank you very much.

Epizoda druhá
Došla jsem domů, nechala kufr v pokoji, a zapla počítač, abych zkontrolovala napáchané škody... byly nemalé, nutno říci. Značně deprimovaná jsem se vydala hledat policejní stanici... když jsem ji nakonec našla (hledat na náměstí podle čísel je vždycky děs... prosím vás nevíte, kde je tady policie? támhle, jak stojí ty policejní vozy...), vešla jsem dovnitř, objasnila situaci a posadila se "támhle" a čekala až mě zavolají. Na to, že tam nebyla ani noha jsem čekala asi docela dlouho... ovšem čekání příjemně ubíhalo, protože se kolem pohybovalo spoustu extrémně dobře vypadajících španělů v uniformách (škoda, že si tam člověk nemůže občas jít jen tak sednout :D). Pak vyšel ven sympatický policista, kouknul na mě, zeptal se Kristina?, přikývla jsem a vešli jsme. Nejdřív se zeptal, jestli mluvím španělsky, tak jsem řekla, že trochu a že angličtina by byla lepší, tak se usmál pokrčil rameny a řekl, že to bývá ve španělsku trochu problém (a dále jsme hovořili španělsky). Po krátké rozpravě typu "co se stalo" (ten madrid to je hruza-to bylo v barcelone-aha, ale v madridu se taky hodne krade-v praze vic *dávajíc k dobru článek ohledně kapsářů*-aha, tak tos mi sebrala veškerou motivaci tam jet-nene, praha je moc krásná), přinesl vytištěný protokol a požádal mě, abych to zkontrolovala (zejména jméno, nechybí tam písmeno? ne, *podávajíc pas* tak se opravdu jmenuji, v čechách máme rádi souhlásky, úsměvy na všech frontách). Sděluje mi, že abych mohla do oznámení přidat fakt, ze mi byly ukradeny peníze z účtu musím dodat výpis z banky, ale že to není vůbec problém, že se udělá "ampliatoria" až to budu mít. Poděkuji a odcházím.

Epizoda třetí (zatím poslední)
Následujícího dne, vyzbrojena výpisem z banky, jsem se opět v nočních hodinách (to abych se vyhnula davům) vydala na policii. Cesta trvala celkem asi hodinu (běžně asi 15 min)... nejdřív pršelo málo, pak víc a pak lilo a tak jsem čekala po cestě, abych nedorazila jako miss mokré tričko (dobře, neměla jsem bílou), nicméně stejně jsem nakonec vypadala jak zmoklá slepice. Zapsala jsem se na vrátnici a zkušeně se jala čekat (a okukovat). Tentokrát byla přede mnou jedna osoba, po chvilce vešla dovnitř a v zápětí vyšel policista v civilu a říkal, že budu bohužel muset ještě chvíli počkat, ale že mě pak zavezou domů autem. Řekla jsem, že to není nutné, že můžu jet metrem a on upřesnil, že ne policejním autem, ale obyčejným (zřejmě si myslel, že se bojím, aby to nevypadalo divně... nicméně mně představa, že bych jela v policejním voze, připadala vážně kůl :D)... pak zas zašel a po chvíli čekání (kterou jsem opět strávila pozorováním extrémně dobře vypadajících uniformovanejch kluků vopálenejch) jsem byla na řadě. Atmosféra byla opět velmi příjemná/přátelská, konverzace taktéž, navíc mi byla pochválena má španělština (dokonce ze dvou stran *ego boost*). Po sepsání všeho se mě ještě jednou zeptal, jestli opravdu nepotřebuji odvoz... řekla jsem, že ne, pěkně poděkovala, popřála dobrou noc a odešla.

Abych to shrnula...

• Návštěva místní policie pro mě byla opravdu pozitivním překvapením (počínaje funkčním ohlášením přes telefon a konče důstojným a milým jednáním).
• V ohlašovací místnosti byla většina policistů v civilu (a zřetelně jsem viděla, že jeden z nich měl jeans diesel :-D).
• Místní policisti vypadaj zatraceně dobře!
• Pokud podáte ohlášení přes telefon, budete obslouženi přednostně (to jen pro případ, že by to četl někdo komu by se to mohlo hodit)
• Lépe chodit v noci (já byla jednou asi ve 22 a jednou o půlnoci), vyhnete se tak davům... jeden kamarád mi říkal, že s nějakými zahraničními studenty byl jednou na policii od 15 do 22 (ale asi to bylo taky proto, že byli někde v centru, kde mají i někoho kdo mluví anglicky), takže další rada zní...
  
• ...ozbrojte se španělštinou (základy postačí, zvládla jsem to i já ;))
  

mañana...

aneb... V ramci prizpusobovani se na mistni zpusob zivota, jsem svuj prvni post z Madridu nalezite odkladala :)

Bylo to ponekud sentimentalni, presne po trech letech zase odjet.

Ovsem uz na letisti jsem pochopila, ze sentiment neni na miste. Po te, co jsem doma provedla cviceni na vaze a vzpirani kufru vice nez malokrat a srazila jeho vahu na prijatelnych 21 kg, byla jsem v zasade spokojena... jedine, co trochu narusovalo tuto spokojenost byla obava, ze by mohli zvazit me prirucni zavazadlo (ja ho radsi nevazila)... nicmene, to prece nikdy nedelaj, takze... Ve standardnim dvouhodinovem predstihu jsem se jala pristoupit k okynku s napisem Check in. Na obrazovce nad hlavou kysele se tvarici slecny jsem se docetla, ze muj kufr mohl klidne jeste dve kila pribrat (ubohe pyzamko a monton tilek, ktere jsem nechala doma).
Obavy ohledne prirucniho zavazadla se vsak bohuzel neukazaly byt liche. Slecna se usecnym pohledem podivala na kufrik a rekla, ze ho musi zvazit, protoze vypada trochu velky. Sundala jsem brasnu "s laptopem" (ktera vazila urcite prinejmensim 5 kg) a s ocekavanim polozila kufr na vahu... prvotnich 16kg se pozdeji ustalilo na 15,5... slecna vykulila oci a ja se taky tvarila prekvapene. Netreba jiste pripominat, ze limit pro carry on zavazadla je 10 kg. Slecna se tvarila kysele a ja, ze premyslim... Ponekud neochotne jsem navrhla, ze muzu neco presunout do velkeho kufru (neochotne proto, ze kufr byl dokonale zabalen do balici folie). Slecna se bez zmeny vyrazu otocila na vedle stojici "nadrizenou" a suse oznamila, ze 'tady slecna ma prirucni zavazadlo, co vazi 15 kilo' a co ze ma jako delat. Dama se pousmala a rekla, ze to je precejen trochu moc, ale ze by nebylo fer me obtezovat, kdyz ma let stejne hodinu zpozdeni (mind you, bylo to 2 hodiny pred planovanym odletem), ale at alespon neco vyndam, at kufr nevypada tak tucne...
Vybavena palubni letenkou jsem chvili chodila po letisti s teniskami a dvema pary jeans v ruce (mimo kufru a brasny, prirozene). Pak jsem vse vratila do kufriku, prosla kontrolou a posadila se ke gate C7, jak indikovala letenka. Informacni obrazovky na letisti neindikovaly nic, o gate odletu zaryte mlcely. Postupne se zacali trousit spanele, a vsichni (felt like) se me ptali jestli je tohla to spravne misto do Madridu (asi vypadam spanelsky). Doufam, ze jo, odpovidala jsem svoji naprosto dokonalou (ehm ehm) spanelstinou a dodala, ze mi ale rekli, ze budeme mit aspon hodinu zpozdeni. Kdyz nastala hodina puvodne planovaneho odjezdu a v okoli nebyl nikdo responsable a tabule o cisle gate stale mlcely a tvrdily pouze ze let je on time, davy zacaly nervozne preslapovat (ze by to rekli jen me)? Skoro to tak vypadalo.
Hodina zpozdeni se ukazala spise jako dve.
V prijemne teplem podvecernim Madridu jsem se ja + 40 kg vydala hledat svuj budouci/soucasny domov. Bylo to narocnejsi nez se zprvu zdalo (fyzicky, nikoli dusevne), a to zejmena proto, ze jsem (mylne) predpokladala, ze dum c. 41 bude naproti (nebo alespon velmi blizko) domu c. 42.
Ale vse dobre dopadlo a ja po boji nasedla do vytahu, vitezne zmackla cislo 7 a jela vzhuru novemu domovu a novym dobrodruztvim, ale o tom zase mañana...

Jak jsem chtela bydlet...

... po vzoru Peti a Olgy ... ovsem mene napinave a mene zabavne ... bych se i ja rada zapojila do skupiny blogu s oblibenym tematem "jedu do cizi zeme a nemam kde bydlet"

"(Mile bravicko) Jedu do Madridu... nemam kde bydlet... spanelsky mluvim jen malo... prosim, mluvte na me anglicky... jsem neskodna a mirumilovna... pomozte mi, prosim. Kristinka, 24 "

Tak klidne by mohl znit muj inzerat na nekterem serveru s imobiliemi a vlastne by to byla docela pravda.

Vedela jsem, ze na tuhle situaci musi bezpodminecne dojit, ale ani na chvili jsem si to nechtela pripustit... a hle uz je to tady. Hledat ubytovani ve meste vzdalenem 1778 km je ponekud tricky, zvlaste pokud chcete prijet a rovnou bydlet. Muze vas napadnout, ze kolej by jiste byla tou nejjedodussi variantou a, ano, meli byste pravdu... nicmene cena za dvouluzkovy pokoj (sic!) se pohybuje od 660 € na mesic vyse. No, thank you.
Asi by jeste stalo za to uvest, ze nehledam byt... jen pokoj (ve Spanelsku je to zrejme bezne).

Prvni problem vyvstava jeste pred zacatkem ... a to sice, kde vlastne hledat? Jiste, vyhodne by bylo, kdyby se ve vysnene destinaci nachazela osoba blizka ci spratelena, lec... not applicable. A tak jsem rozeslala par zprav na facebooku a pred tim nez prisly odpovedi jsem se vrhla na svuj oblibeny craigslist.com. Zkoukla jsem situaci, abych si udelala prehled. Velmi rychle zjistuji, ze ceny se pohybuji mezi 300 a 400 € za mesic za rozumny pokoj (cti: pokoj, co ma aspon okno).
Dalsi problem je na snade... jak napsat email v jazyce, ktery neovladam ani zpola? Pro craigslist by to nebyl takovy problem, tam se stejne vsechno odehrava anglicky... ale pro budouci potreby se jiste hodi i spanelska verze... nu, napisu anglickou a pak to nejak pretransformuji do spanelstiny (zni to jednoduse, ale stale me to mnoho usili).

Rozumne se zda byt take zkontrolovat stranky skoly, zda nemaji neco, cim by mi mohli pomoct... maji sice par odkazu, ale vsechny jsou v zasade k nicemu.

Po te, co mi jeden rodily spanel posle jeste dalsi adresy (a po te, co jsem vlastnim usilim nejake nasla) se v plnem rozjizdi akce byt... Z puvodniho planu hledat bydleni s divkami schazi velmi rychle (no co, koneckoncu v juesej jsem taky bydlela s chlapama)... a tak posilam e-maily vlastne vsude, kde se mi to jen trochu zamlouva. Toho "vysokoskolsky vzdelaneho pana, co pracuje ve statni sprave" a co nabizel "pokoj zdarma pro mladou divku (podrobnosti dohodou)" jsem radeji vynechala.

A tak mam ted pocit, ze znam snad vsechny byty v Madridu. Za posledni tyden jsem poslala tolik e-mailu jako jeste nikdy predtim, mnohe z nich i ve spanelstine (coz me stalo nemale usili).

Celkova bilance:
Bytu "navstivenych" na ruznych strankach: nepocitane
Poslanych e-mailu celkem: 94
Obdrzenych odpovedi: mene nez 20
Relevantnich/kladnych odpovedi: malo :)
Pokoju, ktere jsou na zaklade odpovedi teoreticky k dispozici: 4
Pokoju, ktere splnuji to, co jsem si predstavovala (nebudou pidi, budou svetle a nebudou osklive): 0
Pokoju, ktere splnuji alespon jedno z kriterii: tak asi 2

A tak uvidime, jak to nakonec dopadne :)

vecere a 20 cm...

... ne, nemela jsem rande... ;)
to jen asi takovy je rozdil mezi leteckymi spolecnostmi iberia a csa...
mozna jsem se nezminila, ale minuly ctvrtkopatkoweekendpondeli jsme si s mami zaletely na mini break do madridu a nutno uznat, ze o ceste tam se rozhodne neda rict, ze by byla extra prijemna... a to jsme ani neletely s nejakou nizkorozpoctovou spolecnosti (to nerikam s despektem, proste nebylo)... asi se pocita s tim, ze cestujici jsou jako lez a maji kratke nohy... no nevim, ja nejsem zadna dlouhonozka, ale... dale se pak take pocita s tim, ze lez netrpi hladem a zizni (dobre, jidlo chapu, ale aspon complimentary voda mohla byt)... dojem z cesty byl umocnen faktem, ze jsme sedely (ci presneji mama sedela) vedle Extra uchyla...
vypadal jako jetej trampik a vsimly jsme si ho uz pred gate... na sobe mel pohorky a maskacovej "odev"... v neoholenem porostu na tvari by se jiste pro trose snahy dal najit nejaky ten kus lunchmeatu... my ovsem nehledaly, jen jsme se na sebe s usmevem koukly a mlcely... jake nemile prekvapeni nas cekalo, kdyz na ona osoba sedela na sedadle 9D... jake jeste nemilejsi prekvapeni nas cekalo, kdyz si hned po zavreni dveri sundal pohorky (nejspis spatne pochopil zpravu o vypnuti mobilniho telefoooonu)... nicmene nakonec jsme prezily a madrid nas privital 34C a jasnem... a tak bylo jasno, ze bude nadherne... a bylo!
po drobnem extempore s nakupem listku na metro (automat nebere 50€ bankovky ani kartu, nahoru, dolu, dolu :)) jsme se vydaly smer hotel... vystoupily jsme na stanici Gran Via a ulici Montera kracely tam, kde jsem tusila hotel (rodicka nejprve hyrila poznamkami typu "vis, kam jdem?", "jdeme dobre?" ano ano ano... nicmene pak zazvonil foun a tak byl na dlooooouhou dobu "klid")...
nutno podotknout, ze nejvyraznejsi vlastnosti calle de la montera jsou stetky (a sex shopy... jen cestou od metra k nasi "odbocce" (tj. asi 200 m) jsem napocitala 4... sex shopy to jest, s lehkymi devami by mi prsty na ruce nestacily)... v tom okamzeni jsem na chvili zapochybovala o spravnosti vyberu hotelu... po par minutach se obavy rozplynuly, hotel byl na vedlejsi ulici (c/ aduana) a byla to asi jedina hezka budova v okoli (casu prohlednout si ji zvenku jsem mela spoustu, jezto draha matka se rozhodla pred tim nez jsme se zacheckovaly telefonovat asi tak hodinu ... a to neprehanim), poloha hotelu byla vskutku uzasna a tak jsem se sebou byla zas jednou spoko :)

o pobytu myslim neni treba se prilisne rozplyvat, chtela bych jen vypichnout nasledujici (fotky mozna budou):
* nadherne jasno a prijemne teplo (31-34) po celou dobu
* jizdy dvoupatrovym busem po meste ve dne i v noci
* marna snaha sehnat stolek/misto venku ve 2:30 rano (bylo narvano ... a to jsme zacaly hledat tak o pulnoci (cas vecere)), kdyz jsme si nakonec sedly bylo uz na vecu prece jen trochu pozde/na snidani trochu brzo :)
* obed v galicijske restauraci v ulici huertas
* nekolikrat zmrzlina v haagen dazs (to jsem prece nemohla vynechat)
* mamin naprostej orientacni nesmysl... tomu se vazne uz skoro nedalo uverit

cesta zpatky byla s csa, dostaly jsme veceri (po te, co jsme se predtim radeji preventivne nakrmily) vcetne zakusku a kavy a mista pro nohy bylo hafo... nadhera.

v praze prselo...
domu jsme cestovaly autobusem-metrem-autobusem, protoze bratr musel na party a tatovi se nechtelo...

a jeste z jineho kybliku.. dneska jsem se dozvedela slozeni komise na statnici a jsem z toho dost na rozpacich (temer zdesena :))... tak ci onak, kdybyste si na me 03.09. vzpomneli, tak drzte palce (bude to treba)... i kdyz vlastne ani nevim, jestli to jsem ja... bylo tam napsano "kristyna"... to mi reknete, jak slozity je to zmrsit, kdyz to na ty prihlasce bylo asi 5x a v indexu to je taky... :)