nakupni...

sobota byla poklidna a bylo krasne... rozhodla jsem se po trech tydnech vyjit do ulic a prozkoumat mistni obchody. plan nemohl byt jasnejsi: vyjit z domu a pesky dojit do centra (tedy z bodu A do bodu B) a po ceste si koupit vecerni obuv (coz se zahy ukazalo jako zasadni problem, viz later) + eventuelne neco dalsiho na sebe.


jdu si takhle along bravo murillo (coz je takova vetsi ulice, co ma spoustu obchodu) a najednou me prasti pres nos typicka rybi vune/zapach. Ha, rikam si a vzapeti zjistuji, ze jsem vedle jakehosi trhu, kouknu vzhuru: Merdcado de maravillas.. "taaak tohle je to o cem nam vypraveli na kurzu spanelstiny, nevypada to tak velky"... bylo to velky, bylo to senza... stanky s ovocem, pecivem, zeleninou, rybami, masem, syry... a mezitim vsim davy lidi a vsudypritomna vune morskych plodu... lide ochutnavali, postavali, cekali (nejvetsi fronta byla u stanku s kurecim masem) a nakupovali ... ja nenakupovala nic, jen jsem zirala a obcas nervozne vytahla fotak...
(a ted prijde to stare a otrepane)... proc neni v praze zadnej trh, co by za neco stal?

Pokracovala jsem dale smer jih a cas od casu vlezla do obchodu s obuvi jen proto, abych se ujistila, ze boty cislo 41 (natoz pak 42) bohuzel nemaji (dokonce ani u Bati) a vyslouzila si nekolik nechapavych pohledu... kdyz jsem se pak ptala holek tady v kancelari/skole, jestli nahodou nevi, dozvedela jsem se treba, ze je tu jeden francouzskej obchod s botama a tam, ze by to mohli mit... jak se ten obchod jmenuje... no, prece Bata... uvedla jsem vse na pravou miru a povzdechla :)

Dalsi nakupni poznatky jen bodove:

• fialova je definitivne jeste porad modni (a i ja podlehla a koupila si par fialovych hadriku)
• leggings dtto
  
• kdo nema dlouhy baggy svetr (neboli jersei (cti: chersej)) s velkym limcem jako by nebyl (teda ted jeste ne, ale az prijde cas)
• boty pro sezonu podzim/zima jsou fakt divny
  
• v nekterych obchodech maji na cenovkach dve ceny - jednu pro portugalsko a spanelsko, druhou pro francii a nemecko... rozdil? tak asi 4-5 euro na artiklu za 20 (a to se vyplati!). byt nemkou ci francouzkou, tak me to zrejme pobouri (asi tak jako ceny v kc a eurech v prazskych obchodech), ale takhle... :)
  

mañana...

aneb... V ramci prizpusobovani se na mistni zpusob zivota, jsem svuj prvni post z Madridu nalezite odkladala :)

Bylo to ponekud sentimentalni, presne po trech letech zase odjet.

Ovsem uz na letisti jsem pochopila, ze sentiment neni na miste. Po te, co jsem doma provedla cviceni na vaze a vzpirani kufru vice nez malokrat a srazila jeho vahu na prijatelnych 21 kg, byla jsem v zasade spokojena... jedine, co trochu narusovalo tuto spokojenost byla obava, ze by mohli zvazit me prirucni zavazadlo (ja ho radsi nevazila)... nicmene, to prece nikdy nedelaj, takze... Ve standardnim dvouhodinovem predstihu jsem se jala pristoupit k okynku s napisem Check in. Na obrazovce nad hlavou kysele se tvarici slecny jsem se docetla, ze muj kufr mohl klidne jeste dve kila pribrat (ubohe pyzamko a monton tilek, ktere jsem nechala doma).
Obavy ohledne prirucniho zavazadla se vsak bohuzel neukazaly byt liche. Slecna se usecnym pohledem podivala na kufrik a rekla, ze ho musi zvazit, protoze vypada trochu velky. Sundala jsem brasnu "s laptopem" (ktera vazila urcite prinejmensim 5 kg) a s ocekavanim polozila kufr na vahu... prvotnich 16kg se pozdeji ustalilo na 15,5... slecna vykulila oci a ja se taky tvarila prekvapene. Netreba jiste pripominat, ze limit pro carry on zavazadla je 10 kg. Slecna se tvarila kysele a ja, ze premyslim... Ponekud neochotne jsem navrhla, ze muzu neco presunout do velkeho kufru (neochotne proto, ze kufr byl dokonale zabalen do balici folie). Slecna se bez zmeny vyrazu otocila na vedle stojici "nadrizenou" a suse oznamila, ze 'tady slecna ma prirucni zavazadlo, co vazi 15 kilo' a co ze ma jako delat. Dama se pousmala a rekla, ze to je precejen trochu moc, ale ze by nebylo fer me obtezovat, kdyz ma let stejne hodinu zpozdeni (mind you, bylo to 2 hodiny pred planovanym odletem), ale at alespon neco vyndam, at kufr nevypada tak tucne...
Vybavena palubni letenkou jsem chvili chodila po letisti s teniskami a dvema pary jeans v ruce (mimo kufru a brasny, prirozene). Pak jsem vse vratila do kufriku, prosla kontrolou a posadila se ke gate C7, jak indikovala letenka. Informacni obrazovky na letisti neindikovaly nic, o gate odletu zaryte mlcely. Postupne se zacali trousit spanele, a vsichni (felt like) se me ptali jestli je tohla to spravne misto do Madridu (asi vypadam spanelsky). Doufam, ze jo, odpovidala jsem svoji naprosto dokonalou (ehm ehm) spanelstinou a dodala, ze mi ale rekli, ze budeme mit aspon hodinu zpozdeni. Kdyz nastala hodina puvodne planovaneho odjezdu a v okoli nebyl nikdo responsable a tabule o cisle gate stale mlcely a tvrdily pouze ze let je on time, davy zacaly nervozne preslapovat (ze by to rekli jen me)? Skoro to tak vypadalo.
Hodina zpozdeni se ukazala spise jako dve.
V prijemne teplem podvecernim Madridu jsem se ja + 40 kg vydala hledat svuj budouci/soucasny domov. Bylo to narocnejsi nez se zprvu zdalo (fyzicky, nikoli dusevne), a to zejmena proto, ze jsem (mylne) predpokladala, ze dum c. 41 bude naproti (nebo alespon velmi blizko) domu c. 42.
Ale vse dobre dopadlo a ja po boji nasedla do vytahu, vitezne zmackla cislo 7 a jela vzhuru novemu domovu a novym dobrodruztvim, ale o tom zase mañana...

Jak jsem chtela bydlet...

... po vzoru Peti a Olgy ... ovsem mene napinave a mene zabavne ... bych se i ja rada zapojila do skupiny blogu s oblibenym tematem "jedu do cizi zeme a nemam kde bydlet"

"(Mile bravicko) Jedu do Madridu... nemam kde bydlet... spanelsky mluvim jen malo... prosim, mluvte na me anglicky... jsem neskodna a mirumilovna... pomozte mi, prosim. Kristinka, 24 "

Tak klidne by mohl znit muj inzerat na nekterem serveru s imobiliemi a vlastne by to byla docela pravda.

Vedela jsem, ze na tuhle situaci musi bezpodminecne dojit, ale ani na chvili jsem si to nechtela pripustit... a hle uz je to tady. Hledat ubytovani ve meste vzdalenem 1778 km je ponekud tricky, zvlaste pokud chcete prijet a rovnou bydlet. Muze vas napadnout, ze kolej by jiste byla tou nejjedodussi variantou a, ano, meli byste pravdu... nicmene cena za dvouluzkovy pokoj (sic!) se pohybuje od 660 € na mesic vyse. No, thank you.
Asi by jeste stalo za to uvest, ze nehledam byt... jen pokoj (ve Spanelsku je to zrejme bezne).

Prvni problem vyvstava jeste pred zacatkem ... a to sice, kde vlastne hledat? Jiste, vyhodne by bylo, kdyby se ve vysnene destinaci nachazela osoba blizka ci spratelena, lec... not applicable. A tak jsem rozeslala par zprav na facebooku a pred tim nez prisly odpovedi jsem se vrhla na svuj oblibeny craigslist.com. Zkoukla jsem situaci, abych si udelala prehled. Velmi rychle zjistuji, ze ceny se pohybuji mezi 300 a 400 € za mesic za rozumny pokoj (cti: pokoj, co ma aspon okno).
Dalsi problem je na snade... jak napsat email v jazyce, ktery neovladam ani zpola? Pro craigslist by to nebyl takovy problem, tam se stejne vsechno odehrava anglicky... ale pro budouci potreby se jiste hodi i spanelska verze... nu, napisu anglickou a pak to nejak pretransformuji do spanelstiny (zni to jednoduse, ale stale me to mnoho usili).

Rozumne se zda byt take zkontrolovat stranky skoly, zda nemaji neco, cim by mi mohli pomoct... maji sice par odkazu, ale vsechny jsou v zasade k nicemu.

Po te, co mi jeden rodily spanel posle jeste dalsi adresy (a po te, co jsem vlastnim usilim nejake nasla) se v plnem rozjizdi akce byt... Z puvodniho planu hledat bydleni s divkami schazi velmi rychle (no co, koneckoncu v juesej jsem taky bydlela s chlapama)... a tak posilam e-maily vlastne vsude, kde se mi to jen trochu zamlouva. Toho "vysokoskolsky vzdelaneho pana, co pracuje ve statni sprave" a co nabizel "pokoj zdarma pro mladou divku (podrobnosti dohodou)" jsem radeji vynechala.

A tak mam ted pocit, ze znam snad vsechny byty v Madridu. Za posledni tyden jsem poslala tolik e-mailu jako jeste nikdy predtim, mnohe z nich i ve spanelstine (coz me stalo nemale usili).

Celkova bilance:
Bytu "navstivenych" na ruznych strankach: nepocitane
Poslanych e-mailu celkem: 94
Obdrzenych odpovedi: mene nez 20
Relevantnich/kladnych odpovedi: malo :)
Pokoju, ktere jsou na zaklade odpovedi teoreticky k dispozici: 4
Pokoju, ktere splnuji to, co jsem si predstavovala (nebudou pidi, budou svetle a nebudou osklive): 0
Pokoju, ktere splnuji alespon jedno z kriterii: tak asi 2

A tak uvidime, jak to nakonec dopadne :)

MUDr. Karel...

Ano, byla jsem volit. Chodim tam zejmena (cti: jen) proto, ze nase volebni mistnost je ve skolce a ja se vzdycky rada podivam, co se za poslednich 20 let zmenilo. Vzdycky me zarazi, jak je to tam vsechno malicky. A pritom tehdy to bylo obrovitansky... ale zpet k veci...

Predvolebni obdobi me vzdycky velmi poburuje. Na kazdem kroku me porad nekdo sleduje a na Andelu (a nejen tam) se krom obligatnich 'nemas nejakej drobak', 'nechcete prispet na detstvi bez urazu', 'kolik utratite mesicne za telefon', 'Novy Prostor' vyroji spousta jinych, casto jeste horsich, individui, ktera navic zpravidla vlastni i nejakou tu proprietu navic - jako treba stanek ci velkou obrazovku (postavenou nejlepe tak, aby se okolo dalo projit pokud mozno co nejhure).

Kam se clovek podiva, tam nejaky usmevavy Gesicht s nejakym co nejudernejsim a nejuprimnejsim heslem, pripadne padnouci urazkou a obrazkem nejakeho jineho Gesichtu.

Uz vlastne ani nevim, co se to porad voli (ale tak dobre vim, ale...) ... zretelne si pamatuju, ze na podzim jsem si u Andela sedala na Witzanyho, ted zas na MUDr. Karla a Jakousi Andreu.

MUDr. Karel I. Raneny mne vsak zaujal hned, protoze byl na svem plakatu vyfocen se spoustou deticek a udernym sloganem "Privedl jsem vas na svet, a ted vas z nej i sprovodnim" (nebo tak neco). Ani nevim, jestli jsem nekdy ten slogan docetla a tak se nemohu podelit, jak jeho pribeh skoncil ve skutecnosti... asi nejaky happy end o Evrope.

Na Jakousi Andreu (JUDr) se mi ani sedat nechtelo. Nevim, na koho mel presne slogan "I (heart) Andrea" (nebo tak neco) zapusobit, ale "my jsme rekli ne". Na koho mela pusobit fotka bylo vsak jasne: na duchodce muzskeho pohlavi (muzete namitat, ze slovo duchodce uz naznacuje ze jde o muze, ale...)... velky vystrih a kvetovane saty ve stylu babiccina zastera mne vskutku naplnily duverou. Na dalsim plakatu se Jakasi Andrea (JUDr.) vyskytuje v jinych, avsak obdobne prisernych, kvetovanych satech, vystrih pro tuto prilezitost vymenila za dite (ci deti? uz ani nevim)... takze precejen jeste jina cilova skupina...

Nejvic me vsak pobavil plakat, ktery jsem videla v Butovicich, svudnym pohledem me z nej hypnotizovalo slavne kabaretni duo R & R (Ransdorf & Remek). Jejich pohled me rozpaloval, ale jeste vic me rajcoval napis, co meli nad hlavou Jen ti nejlepsi meni Evropu.
To uz jsem vazne nevedela jestli mam brecet nebo se smat. Nasla jsem na netu podobny plakat (jen s Mildou), takze se muzete take pokochat.

A tak po te, co jsem z volebnich listku vyhazela komunisty ze vsech stran, extremisty, zelene a hasice, mi v ruce zbyla vskutku jen hrstka listku... a nebyl tam pochopitelne ani Karel ,ani Andrea, ani Rock&Roll.

Dobre jim tak!

[edit: abych to uvedla na pravou miru, kdyby nekomu nahodou plakaty unikly - MUDr Karel, ktereho zovu I. Raneny se jmenuje Hurt a Jakasi Andrea... to jsem doted fakt nevedela, ale vyhledala jsem - Ceskova a oba jsou z ODS]

spolecensky nekorektni...

...aneb o tamponech

vzdycky v urcitou cast mesice (coz prekvapive neni ted) si vzpomenu na jednu osvetovou prednasku, co jsme absolvovaly (sic!) nekdy na gymplu a zejmena na jednu otazku, ktera mi od te doby vrta hlavou. Vzdy se mi ale zdalo, ze psat o tamponech neni zrovna vhodne. Predpokladam vsak, ze vzhledem k tomu, ze uplynulo tak asi devet deset let od te prednasky, muzu si to uz dovolit.
Nevim, jestli si nektere z pritomnych dam pamatuji (ja zcela zive), jak ona prednasejici horlive vypravela, jak se jakych si slecen ptala, proc pouzivaji 'vetsi tampony' a ony odpovedely, aby je nemusely tak casto menit. Nacez prednasejici vystridala radu vyrazu (od 'no chapete to?!?' po 'ony nekoho zabily') a zanechala na mne dojem, ze to je neco hloupeho, nerozvazneho a neco, co slusne devce nedela ani v pripade nouze.
Nicmene, uz tehdy jsem to nechapala... k cemu jinemu by se vetsi tampony pouzivaly?!? Tenkrat jsem ale tampony nepouzivala a rikala jsem si proto, ze treba casem pochopim... jenze ted, starsi, moudrejsi a zkusenejsi, stale nic... (aneb, jsou zkratka dny, kdy 'normalni' nesplni ani podminku t>=tmin :D)

the issue of these days... pocasiiiiii :)

...stromy na petrine uz zas kvetou... a neni prosinec... yay!

jen jedna vec sucks balls... a to, ze se me inline brusle odesly na podzim do vecnych lovist :(

not your average university...

Myslím, že na začátek by se slušela taková ne úplně řečnická otázka - Když se řekne "Aristotle University of Thessaloniki", jaký obraz máte v hlavě? Něco vznešeného, budovu obloženou bílým mramorem s velkou sochou Aristotela před hlavním vchodem? Či snad něco prostšího ve stylu ČVUT (či jiné oblíbené univerzity)?

Já ve své naivitě inklinovala spíše k myšlence první. Jistě, jižanský národ řekne se, ale přecejen Řecko, kolébka vší vzdělnosti a světové moudrosti... to všechno jen umocnilo kulturně edukativní šok, který mě (a zdaleka nejen mě) měl čekat (a čekal).

Abych vše uvedla na pravou míru a nenechávala nikoho na zdi (aneb mimo obraz), měla bych nejspíše upřesnit, že se v Řecku (Soluň/Thessaloniki) nacházím dočasně (tento týden) v rámci programu Athens (Advanced Technology Higher Education Network/SOCRATES). Účelem tedy není dovolená, ale vzdělání... ale to jen tak na okraj.

První seznámení se školou proběhlo poněkud kvičně (při jejím hledání a obcházení campusu), zvenčí vše vypadalo poněkud rozpadle a opuštěně (byla sobota), okolo všude rozkopáno a binec (ostatně jako všude v centru - staví se tu metro - a o tom je taky celej tenhle kurz), nakonec se však ukázalo, že to je opravdu to místo.

Větší šok následoval však v pondělí, kdy jsme se na místo činu vrátili, když jsme po kulturním weekendu měli zasednout do škamen. Nejednalo se o šok v pravém slova smyslu (tedy nešlo o šok náhlý, spíše pozvolně vpolouvání do reality). Uvítání proběhlo v moderním sále, avšak následující přesun do učebny už mnohé naznačil. V prvním okamžená se mi vybavila scéna z nějakého více než dementního filmu, jmenoval se myslím Bláznivá škola (a pamatuji si o něm jen to, že šlo o střední školu někde v ghettu a ředitelka mlátila studenty po hlavě baseballkou). Více napoví fotografie níže, a tak bych jen ráda shrnula následující, pro mě, nejzajímavější fakta:

• na škole se kouří (a zřejmě smí kouřit) všude (učebny nevyjímaje)
• na chodbě nad bufetem sedí podivnej týpek co prodává zaručeně originalní CD a DVD za dvě eura
• o kus dál leží či pobíhá pes
• přes množství plakátů s nápisem "party" a obrovským množstvím tagů není zeď skoro ani vidět
• dokonce i stoly na chodbě jsou pokryty plakáty
  
• záchody jsou jen turecké, papír non-existent, dveře existent, ale zavřít se zrovna dvakrát jednoduše nedají
• policie údajně nesmí vstupovat do školy (proto zřejmě ten týpek s CD/DVD)
• koše na odpadky non-existent, dle hesla... krabice nebo pytel nebo floor must suffice
• menza funguje opravdu na zajímavém principu... prostě vejdete do budovy, vyberete jedno za dvou schodišť (podle nabízeného jídla (dvě možnosti), ovšem nic není jisté) a prostě vyjdete nahoru a jídlo vám přidělí... pak už jen stačí pokusit se najít volný stůl (quite a challenge) a pokusit se to sníst (chuť nejistá), v případě hladu se dá výše zmíněný postup opakovat, či eventuelně rovnou vzít tácy dva
  
• není jistě třeba zdůrazňovat, že kouřit se u stolu smí (a nebo možná nesmí, ale stejně to všichni dělají)
• ke každému jídlu je univerzálně zelný salát a pomeranč
• před budovou menzy (stejně jako v prostorách školy) stojí mnoho různých lidí s letáky, či případně s něčím co se dá zřejmě podepsat, nebo něčím na co se dá zřejmě přihlásit/zapsat

Ačkoli prvotní šok se rozhodně nedá popřít, nemůžu říct, že by mi to tu připadalo úplně špatný... má to zkrátka něco do sebe. Ale ještě bych si hodně rozmyslela, jestli bych s tímto ústavem chtěla kdy spojit nemalou část života (naštěstí se ani nechystám o tom přemýšlet).

A teď už ty fotky (aspoň reprezentativní vzorek):

na chodbě

p5ed vstupem do bufetu (ano, i tohle je uvnitř budovy)


před školou (vedle vstupu do bufetu)

na chodbě II. (v pozadí stoleček s CD, pes za krabicí - not visible)

před školou



menza

menza

blahoprejeme, jste vahy...

... zarucujeme vam, ze po precteni teto knizky budete mit chut kazdemu na potkani vykladat, jak je uzasne byt Vahy...

ba,ba... nicmene mezi vsemi uzasnymi vlastnostmi, kterymi dle publikace oplyvam (a musim s politovanim uznat, ze se opravdu trefili mistrne) je tak tise v ruzku uvedeno toto...

co nemate radi:

• nasili a nedorozumeni
• nespravedlnost
• samotu
• kdyz vas nekdo nuti se rozhodnout
  

... mne ani nikdo nutit nemusi, nemam rada ani kdyz se musim nutit sama :)

dear kristina sem, dear professor tam, kind regards sem tam a vsemi smery... tolik emailu v tak kratkym case jsem snad jeste neposlala, mohla bych to nepochybne vydat a dalo by to na takovou peknou knizecku... jen asi moc napinavy by to nebylo...
vic moznosti je skoro tak depresivni jako zadna... proc ja? ja, ktera ma problem si vybrat i co si da k obedu, ja, ktera kdyz se nemuze rozhodnout mezi dvema moznostma voli bud obe nebo zadnou? ja, ja, ja...

tak si tu jen lezim a tise funim... a premyslim, jak nejlepe nalozit se svym nerozvaznym zivotem :)

150 wattů megavýkonu

... aneb ještě, že nemáme ten Horstův mixér, co drtí i kusy betonu na práškový cukr...

Pri dnešních ranních (sic!) kulinářských orgiích se mi totiž stala taková nemilá věc, tak si mixuju mrkev, celer a petržel (neboli "svickovou"), šťávy bylo málo a šlo to ztuha (nemáme zkrátka horsta), tak jsem se rozhodla trochu to za chodu zředit mlékem (smetanu už jsem tam svistla)...
a jak tak to mléko otvírám, spadlo mi to plastový víčko do výše jmenovaného zapnutho mixéru... hrůza mě jímala a už už jsem viděla půlku (celý se to tam totiž nevešlo) své svíčkové v hajz... ehm ... toaletě. Duchapřítomně jsem ten ďáblův přístroj vypla (velmi duchapřítomně jsem do něj nestrkala prsty :)) a jala se směsí míchat v očekávání zelených pidikusů plastu... našla jsem však jen jeden, a ten byl navíc zcela nepoškozen, jen snad s jedním či dvěma škrábanci...

a tak jen můžu děkovat Etě, že mi (a nejen mně) zachránila oběd :)

ha...

ha, long time no talk...

ono vlastne neni ani o cem psat... skola me nejako pohltila... ono na tom tedy neni nic moc divnyho, protoze tak je to skoro vzdycky (aneb jak by rekl bratr Dycky).

krome toho, ze se zmenil rok se vlasnte nic podstatnyho nestalo... az na par predvanocnich soku ohledne erasmu (rada bych jela na diplom pryc, a tak jsem se prihlasila na erasmus... na prvni dve mista jsem si dala nemecko (karlsruhe a munchen) a pak do zalohy jeste madrid... viz take dale)... as follows:

coze, pise se test z nemciny? bez prihlaseni na nej prihlaska neplatna? *zachvat paniky* proc to nikde nebylo? aha, bylo na strankach, na ktery jsem nemela potrebu se podivat vzhledem k tomu, ze jsem sla rovnou do aplikace, kde se prihlaska podava? posledni termin testu je dnes 14:30? *pohled na hodinky 15:05* ... scheisse... many e-mails later... aha, takze zitra se pise test z anglictiny a muzu si napsat test z nemciny, dekuji... rychle odhodit "hacia rutas salvajes" (into the wild) a spanelskou hudbu, otevrit stefana zweiga a pustit rammstein...
o jednu salsu, jeden spanek, jedno ranni vstavani, jedny recyklace a dva betony 4 pozdeji... aha, zbyvaji cele 4 hodiny na pripravu... hmmm... fast kein deutsch seit abitur, mierda...
4 hours later... vsichni okolo nervozne posedavaji a na posledni chvili predcitaji testy z anglictiny *hlavne na me nemluvte anglicky* (co bych dala za to psat test z anglictiny), zadavajici testu hovori anglicky (jeste aby ne, je to native speaker), takze i to minimum nemciny co jsem kdy v hlave mela bylo opet vytlaceno anglictinou... einige minuten spater... *pohled na prvni stranu*... scheisse, co se po me chce? tak dalsi cviceni... scheisse, koncovky... tak dal, scheisse co je to partizip I a II, tak dal... a tak to slo az k essay, jiz jsem nakonec zacala... ovsem jednoduche to nebylo... v hlave se sehraval zvlastni ukaz/boj... ono by totiz bylo prilis jednoduche myslet primo v nemeckych vetach... takze moje piliny mi porad podbizely nasledujici... jak se rekne moreover nemecky? jak se rekne however nemecky? jak se rekne contrary nemecky?
to mi nekdo vysvetlete, proc to funguje takhle?
so anyways, odhazela jsem zdecimovana a s pocitem toho, ze me zas jednou nemcina porazila... a prece hle, nakonec 18 bodu z 20. To jsem si pripadala jako king... ci spise konigin...

moreover, pred timto sokem, se mi to vsechno trochu rozlezelo v hlave a uvedomila jsem si, ze bych ale prece jen radsi jela do spanelska (ktere jsem si dala az na 3. preferencni misto)... tak jsem se jala neco s tim delat, aby mi zas neco neuniklo... to se nastesti nestalo... ovsem problem nastava ted, protoze musim mit potvrzeni o tom, ze alespon nejakou spanelstinu ovladam... na skole uci spanelstinu jen jedna osoba, externistka... jezto emailova komunikace selhala, ci spise byla nonexistent (neopovedela), rozhodla jsem se tam vydat dnes v konzultacnich hodinach (to, ze je ma dnes jsem si overila mailem s vedouci katedry i telefonatem na zminenou katedru)... a hle, ona tam nebyla... tak zas priste, tj. zacatkem unora, snad to vyjde (potvrzeni o jazykovych znalostech se totiz melo odevzdat do vcera... ale nastesti mame chapaveho koordinatora)...

takze asi tak... jinak duvodem k radosti je, ze az je teprve 3. den zk. obdobi uz mam 4 zkousky done a 'only' 2 more to go... :)