real madrid a ja...

... aneb proc rada chodim na metalove koncerty a fotbalove zapasy...

Televizi jsem nevidela uz od doby, co jsem odjela z domova, a tak kdyz se chlapci vcera (vlastne uz predevcirem) zacali bavit o tom, ze jdou ve stredu na fotbal, doslo mi opozdene, ze se asi hraje liga mistru (kterou bezne doma s filounkem sledujeme). Vzhledem ke slozeni Erasmus studentu na UPM (universidad politecnica de madrid) [a mozna taky obecne tady in spain], kdy se o prvni misto statecne perou italove s francouzi a tesne v zavesu za nimi vsechno tise pozoruji nemci, bylo jasne, ze pujde o neco nejspise italskeho. A taky, ze jo Real Madrid CF vs AC Milan. Srdce mi zajasalo nad myslenkou, ze bych mohla videt nazivo 'kvalitni' ligu mistru (ne, ze by snad zapas Sparta - Fiorentina, co jsem videla onehda nebyl kvalitni, ale...)

Nicmene sezente si listek den pred zapasem... pres Internet to neslo ,a tak jsem si rekla, ze se tam zkusim stavit cestou do posilovny (bydlim pobliz, asi tak 10 min chuze), dosla jsem tam, odehnala black market pred pokladnami, odmitla nabidky stat se pritelkyni oslizlych black marketniku a zjistila, ze jeste par listku je (jasnou vyhodou bylo, ze jsem chtela jen jeden)... vzapeti jsem vsak taky zjistila, ze se neda platit kartou... usoudila jsem, ze rychlejsi nez se dohadovat o tom, jestli se listek da rezervovat nebo ne, bude kdyz se vratim domu, vezmu cash a vratim se. Po 20 minutach cardiovaskularniho cviceni jsem byla opet u Santiaga. A jinym pokladnim mi bylo oznameno, ze nejlevnejsi listky jsou za 80€... nenechala jsem se ovsem odradit a se slovy "pred chvili jsem tu byla a jeste jich par bylo" (nebo tak neco) jsem insistovala ... aaaa, tak tady jeste jeden je... no vida, ze to jde!

Cela natesena jsem se dnes/vcera pred osmou radne oblekla do trika, svetru a svetru a vzala si i deku (dneska je nejstudenejsi den tydne), coz se pozdeji ukazalo jako prilis mnoho vrstev. Fotak jsem nechala doma, protoze jsem si rikala, ze se treba nesmi fotit a co pak (coz se vzapeti ukazalo jako mylna myslenka). Venku poprchavalo a tak jsem se jeste vybavila igelitkou (na sezeni, pripadne na hlavu), coz se pozdeji ukazalo jako zbytecne. Atmosfera na stadionu byla vskutku neopakovatelna.... kdyz uderilo 20:45 z zacala hrat znelka Champions league, byla jsem vlastne docela dojata.

Kdyz na zacatku zapasu nejaky 'ital' zprasil nejakejho 'spanela' (nebo mozna spanel simuloval, to se neda presne rict bez televize) a z hlediste se ozyvalo hlasite hijo de puta, pripadala jsem si jako v raji a dojeti neopadavalo.
Zapas hodnotit nebudu, jezto nejsem Čapoun (musim ale priznat, ze behem zapasu mi kolikrat pripadalo jako bych ho slysela), prvni pule byla ponekud nudnejsi (protoze RM dal pomerne brzo lamackej gol), a tak jsem si tak trochu prala, aby taky AC neco vsitilo (aby to dostalo trochu švuňk)... no a co se nestalo, nakonec to skoncilo 3:2 pro AC. A svunk to taky dostalo, v jednom momente se tam malem poprali (skoro jako na hokeji)... bohuzel jsem presne nevidela, co se stalo... ale youtube to objasnilo :D



Na zaver shrnuti:

• nejlevnejsi listek stal 45€, ale rozhodne to stalo za to
• nejlevnejsi listek bych zaroven nazvala nejlepsim, protoze mista jsou uplne nahore, je perfektne videt cele hriste, je to pod strechou a navic se tam topi (a salace visi pod strechou, takze jste k nim blizko)... aneb byla jsem v suchu a teplicku, prestoze prselo a byla zima
• pro me osobne byli nejlepsimi hraci domacich, hraci v cervenych kopackach (kaka a drenthe), tak nevim jestli to spolu nejak souvisi...
• ronaldinho se popravde moc nepredvedl a pokazde kdyz se dotknul mice (coz nebylo moc casto), ho publikum odmenilo hukotem ci popevkem "(ronal)dinho vaffanculo" (modri uz vedi)
• dalsim popevkum jsem nerozumela (no, castecne)... nevertheless, jeden z nich znel uplne jako mistni oblibeny drinking popevek (alcohol, alcohol, alcohol, alcohol, alcohol, hemos venido a emborracharnos, el resultado nos da igual)
  
  
• marek (jankulovski) ani cristiano (ronaldo) nenastoupili...
• fotit se smi (... tak treba priste)
  

Bylo to super!!!

A na uplny zaver snad ... co ze to maji metalove koncerty a fotbalove zapasy spolecneho (a co me navic tesi)? Na zachody se nestoji fronta na damach, ale na panech! Yay!

Zaragoza a ja

V ramci utuzovani pratelskych vztahu a predevsim v ramci poznavani cizi zeme jsem se o weekendu vydala do Zaragozy (cti jak v anglictine "tharagotha"... ufff, dale jen zgz). V patek odpoledne, zbrocena (odkud jen tohle slovo pochazi...) potem a zchvacena lehkym nachlazenim jsem dobehla (na) autobus a vydala se na cestu. Cilem byla Zgz a fiestas del Pilar.

Kdyz mi moji pratele z bcn/zgz (cti puvodem ze zgz, zijici v bcn) poprve oznamili, ze se v tydnu od 10.10. konaji fiestas del pilar (pilar je patronka zgz) a ze je to neco velkeho, vubec jsem si nedovedla predstavit, co to teda vlastne je. O par tydnu pozdeji jsem stale tapala, jak to presne vypada (jedinou zasadni informaci podala wikipedia... Zaragoza has over 600 000 inhabitants, but during Fiestas del Pilar it is increased to over 2 000 000.)... takze to asi bude neco velkeho, rekla jsem si a usedla do sedacky cislo 35.

O 4,5 hodiny pozdeji jsem se jiz nachazela na fungl novem nadrazi v zgz (loni v lete se tam (ve meste, nikoli na nadrazi) konalo expo 2008, tak tam maji spoustu novych peknych veci). O par minut pozdeji prijuchali autobusem z bcn dalsi pratele, ubytovali jsme se v byte, ktery patri rodine jednoho z nich a momentalne neni pronajaty (nastesti... vsechny hostely, hotely... vsechno beznadejne zaplneno) a vyrazili na nakup - vecere a lihovin, that is.

Na veceri (read: junk food... pizza, tortilla de patatas, sunka, syr,...) se nas seslo 13 a pak jsme posedavali, popijeli a hrali hru (read: drinking game s kostkami ve stylu clovece nezlob se... nicmene nic fatalniho)... kdyz neci kostka postoupila na cislo 31 na hracim poli (stalo tam neco jako, ze je 'cas pro mne'), zacalo vsech 12 lidi (ja nikoli) zpivat cumpleanos feliz (read: happy birthday to you)... nejdriv spanelsky, pak italsky, pak catala... a pak najednou prikvacili mi drazi pratele s dortem a svickami... bylo 23:56 (takze vlastne 4 minuty pred koncem dne)... pak jsme nakrojili dort, snedli tiramisu, co jsem prinesla ja a notnou chvili posedavali a resili nesmrtelnost chrousta.

V okamziku, kdyz by kazdy normalni cech sel tak akorat zalehnout (no tak asi v jednu), jsme se vydali na Interpeñas. To je takovy koncertni misto (jak mi bylo vysvetleno penas jsou jakasi "sdruzeni", and thus interpenas je misto, kde se jich sejde vic... pro me zasadni informace byla, ze prislusnici penas nosi fixou popsane laclace), prvni noc byla gratis a hrali boney m (akorat, ze ty jsme bohuzel nestihli... protoze koncert zacinal uz ve 23). V miste bylo asi tak bazilion lidi (a ukazalo se, ze flipflops nebyla vhodna obuv na takovou akci, nicmene jsem si tim vyslouzila uctu u mnoha ucastniku zajezdu :D). Akci si lze zjednodusene predstavit jako obri festival s mnoha obrimi stany a obrovskym mnozstvim lidi (a po skonceni taky s obrovskou frontou na autobus (vetsi frontu na bus jsem nikdy nevidela a vetsi mnozstvi autobusu v rade taky ne)), kde vsichni v zasade jen popiji a tanci (ja jen to druhy, pac se v zasade popiji levny alkohol a na to me neuzije, obzvlaste v mem veku :D). Fronta na autobus na me byla vazne moc a tak jsem velitelsky zavelela, ze domu jdeme pesmo... a tak jsme dorazili v 7:30.

Po minituristickem intermezzu v sobotu odpo, jsme se vydali na veceri... ta se konala "na ulici", kde se nachazelo spousta stanku s jidlem typickym pro ruzne comunidades autonomas. Pojedli jsme ve smyslu zdrave stravy z Castilla y Leon chorizo, morcillu, migas a torrezno... a zapili to pochopitelne pivem. Pozdeji tehoz dne jsme se vydali do jakehosi 'zabavniho parku', vystali vice nez hodinovou frontu (mam pocit, ze spanele velmi radi stoji ve frontach) do 'oktoberfest' stanu a pozdeji kratsi, ale o mnoho horsi/intenzivnejsi frontu na jakousi diskoteku... opet se ukazalo, ze flipflops nejsou nejvhodnejsi obuvi na masove akce... nicmene nohy prezily bez ujmy (jako zazrakem) ... a dale se staly fronty na zachod, na zaplaceni piti, u baru, atd. (mne se nastesti tykala jen ta na zachod... ad alkohol viz vyse). Fronta na autobus nastesti nebyla tak fatalni a tak jsme se domu dostali uz lehce po 7.

Nedelni odpoledne/vecer bylo zasveceno turismu a pak konzumaci bocadillos con calamares pred jednim z mistnich obcerstveni (mnam). Nasledne jsme se vratili domu, chvili (asi tak do 3) se vykecavali a Kristinka pak zalehla (aby byla v pondeli dopo schopna trochu turistit) a ostatni se vydali do barů.
Kdyz jsem se rano v 8 vzbudila, nikdo nebyl doma... kdyz jsem v 9 odchazela tak taky ne... az pak jsem se dozvedela, ze se vratili v 10:30. Viva la vida española... nicmene, jsem velmi rada, ze jsem tu posledni akci vynechala, protoze v pondeli dopo se ve meste odehraval pruvod, "vsichni" byli odeni v historicke kostymy a nosili kytky pro Pilar. Bylo to neco neuveritelnyho, mejor ver (lepe videt)... fotky snad brzo nekam uploadnu, abyste taky videli.

Pak uz zbyvalo jen poklidit byt, poobedvat a odjet... a se zpozdenim hodinu a pul (due to traffic) dorazit zpet domu. Je to zvlastni, Madrid actually feels like home now...

The bottom line: all in all great weekend, co mel vsechno, co mit mel... zabavu, kulturu i turismus!

policía española a já

aneb na každýho jednou dojde ... a tak i mně poprvé v životě něco ukradli...

Jistě mohla bych tu zdlouhavě popsat, jak mi v Barceloně při spěšném přesunu směr letiště v metru ukradli peněženku (peníze, doklady, kartu, antikoncepci... však znáte velikost mojí (bývalé, bůůů) peněženky), jak jsem kartu za 15 minut zablokovala (a přesto z ní byla vybrána značná suma pěnez), jak jsem volala na ambasádu a tam mi neřekli vůbec nic, jak za mě drahá maminka v praze běhala po bankách a úřadech, jak si občanku ani řidičák nemůžete nechat vystavit v zahraničí (moment, nemělo se teď zas něco volit?), jak mělo letadlo zpoždění, jak jsme asi třičtvrtě hodiny čekali na kufry... ale to by asi nebylo příliš zajímavé a ani nové...

Místo toho bych Vám ráda pověděla, jak jsem šla na policii.

Epizoda první
Vzhledem k tomu, že jediná kloudná informace, co mi byla sdělena slečnou z ambasády byl fakt, že mám zajít co nejdřív na policii a krádež nahlásit, rozhodla jsem se tak učinit co nejdřív po příletu. Zašla jsem ještě s kufrem na první policejní stanici, co jsem potkala (dobře, ne tak úplně, zeptala jsem se telefonicky spolubydlící), tam se na mě mladík usmál, vyslechl mě, podal mi papírek s telefonním číslem a řekl, že se to musí ohlásit telefonicky a že to můžu udělat anglicky. Ufff. Zavolala jsem a byla přepojena na anglicky hovořící operátorku, ta se cíleně ptala (jakoby znala mojí peněženku, asi tam takhle volá kde kdo) a během 10 minut to bylo (nicméně zkuste si vyhláskovat Česká Spořitelna, když to nevidíte napsaný)... zeptala se, kde bydlím a sdělila mi jméno nejbližsí policejní stanice... a tam, že to budou mít, vytisknou, já zkontroluji a podepíši... a otvírací doba, táži se já (bylo už skoro 21)... 24 hodin denně... aha, thank you very much.

Epizoda druhá
Došla jsem domů, nechala kufr v pokoji, a zapla počítač, abych zkontrolovala napáchané škody... byly nemalé, nutno říci. Značně deprimovaná jsem se vydala hledat policejní stanici... když jsem ji nakonec našla (hledat na náměstí podle čísel je vždycky děs... prosím vás nevíte, kde je tady policie? támhle, jak stojí ty policejní vozy...), vešla jsem dovnitř, objasnila situaci a posadila se "támhle" a čekala až mě zavolají. Na to, že tam nebyla ani noha jsem čekala asi docela dlouho... ovšem čekání příjemně ubíhalo, protože se kolem pohybovalo spoustu extrémně dobře vypadajících španělů v uniformách (škoda, že si tam člověk nemůže občas jít jen tak sednout :D). Pak vyšel ven sympatický policista, kouknul na mě, zeptal se Kristina?, přikývla jsem a vešli jsme. Nejdřív se zeptal, jestli mluvím španělsky, tak jsem řekla, že trochu a že angličtina by byla lepší, tak se usmál pokrčil rameny a řekl, že to bývá ve španělsku trochu problém (a dále jsme hovořili španělsky). Po krátké rozpravě typu "co se stalo" (ten madrid to je hruza-to bylo v barcelone-aha, ale v madridu se taky hodne krade-v praze vic *dávajíc k dobru článek ohledně kapsářů*-aha, tak tos mi sebrala veškerou motivaci tam jet-nene, praha je moc krásná), přinesl vytištěný protokol a požádal mě, abych to zkontrolovala (zejména jméno, nechybí tam písmeno? ne, *podávajíc pas* tak se opravdu jmenuji, v čechách máme rádi souhlásky, úsměvy na všech frontách). Sděluje mi, že abych mohla do oznámení přidat fakt, ze mi byly ukradeny peníze z účtu musím dodat výpis z banky, ale že to není vůbec problém, že se udělá "ampliatoria" až to budu mít. Poděkuji a odcházím.

Epizoda třetí (zatím poslední)
Následujícího dne, vyzbrojena výpisem z banky, jsem se opět v nočních hodinách (to abych se vyhnula davům) vydala na policii. Cesta trvala celkem asi hodinu (běžně asi 15 min)... nejdřív pršelo málo, pak víc a pak lilo a tak jsem čekala po cestě, abych nedorazila jako miss mokré tričko (dobře, neměla jsem bílou), nicméně stejně jsem nakonec vypadala jak zmoklá slepice. Zapsala jsem se na vrátnici a zkušeně se jala čekat (a okukovat). Tentokrát byla přede mnou jedna osoba, po chvilce vešla dovnitř a v zápětí vyšel policista v civilu a říkal, že budu bohužel muset ještě chvíli počkat, ale že mě pak zavezou domů autem. Řekla jsem, že to není nutné, že můžu jet metrem a on upřesnil, že ne policejním autem, ale obyčejným (zřejmě si myslel, že se bojím, aby to nevypadalo divně... nicméně mně představa, že bych jela v policejním voze, připadala vážně kůl :D)... pak zas zašel a po chvíli čekání (kterou jsem opět strávila pozorováním extrémně dobře vypadajících uniformovanejch kluků vopálenejch) jsem byla na řadě. Atmosféra byla opět velmi příjemná/přátelská, konverzace taktéž, navíc mi byla pochválena má španělština (dokonce ze dvou stran *ego boost*). Po sepsání všeho se mě ještě jednou zeptal, jestli opravdu nepotřebuji odvoz... řekla jsem, že ne, pěkně poděkovala, popřála dobrou noc a odešla.

Abych to shrnula...

• Návštěva místní policie pro mě byla opravdu pozitivním překvapením (počínaje funkčním ohlášením přes telefon a konče důstojným a milým jednáním).
• V ohlašovací místnosti byla většina policistů v civilu (a zřetelně jsem viděla, že jeden z nich měl jeans diesel :-D).
• Místní policisti vypadaj zatraceně dobře!
• Pokud podáte ohlášení přes telefon, budete obslouženi přednostně (to jen pro případ, že by to četl někdo komu by se to mohlo hodit)
• Lépe chodit v noci (já byla jednou asi ve 22 a jednou o půlnoci), vyhnete se tak davům... jeden kamarád mi říkal, že s nějakými zahraničními studenty byl jednou na policii od 15 do 22 (ale asi to bylo taky proto, že byli někde v centru, kde mají i někoho kdo mluví anglicky), takže další rada zní...
  
• ...ozbrojte se španělštinou (základy postačí, zvládla jsem to i já ;))