1. jezdit metrem
Jeden by rekl, ze mesto, kde maji metro uz 90 let (or so they claim), bude primo vzorem co se jizdy timto bajecnym dopravnim prostredkem tyka... ale my jsme rekli ne... a tak se, vzdory vyse zminenemu sloganu, lide cpou do metra, aniz by vas nechali vystoupit, tvrdohlave se odmitaji kamkoli posunout, trebaze stoji primo uprostred dveri, nemluve o tom, ze by se treba mohli posunout smerem k prostredku vagonu, ktery je zpravidla poloprazdny. Presto, nebo mozna prave proto, je zvykem, ze se lide zvedaji ze svych sesli jiz jednu stanici pred "tou svoji" a usilovne se cpou ke dverim a pokud u nich zrovna stojite, tak se vas ptaji, zda budete vystupovat... nevedi, ze my, lide z vychodu (stejne jako cely zbytek sveta), metrem jezdit umime.
2. chodit po ulici
Tahle vlastnost je tim otravnejsi, cim dyl tu jsem. Zakladnim pravidlem je jit co nejpomaleji prostredkem ulice, nejlepe tak, aby nebylo mozne predejit vas z zadne strany. Pokud toto uz ovladate s gracii, muzete pridat i dalsi prvky - jako treba velkou tasku na koleckach, dite ci kocar. Vrcholem v teto kategorii byva chuze ve skupine, kdy cilem je zabrat celou sirku chodniku NEBO zabrat polovinu chodiku, ale v nekolika radach tak, aby rychle predchazeni nebylo mozne (protoze v protismeru proudi jine, ac podobne, davy); jit daleko od sebe, ale ne tak daleko, aby se dalo projit mezi vami a kolegou ... toto se provozuje zejmena v predvanocnich davech...
Mezi dalsi oblibene disciplny patri chuze v protismeru, nenadale vpadnuti nekomu do cesty, motani se tak trochu jako v opilosti (alkohol se zde, jako i v jinych sportech, poklada za doping).
3. stat
V navaznosti na bod c. 2 se doporucuje nedbale elegantni chuzi zakoncit zastavenim se v pokudmozno co nejuzsim miste, jako napriklad ve dverich do metra, na schodech, pred eskalatory nebo jinem stisnenem (avsak velmi frekventovanem a dulezitem miste). Nejlepe je tak ciniti ve skupine (i zde plati otrepane "cim vic, tim lip"), zurive mavati rukama a hlasite mluviti. Pokud dojde na nejhorsi a stisnene misto neni k dispozici, je mozno se k tomu pocitu aspon nablizit tim, ze pristoupite bezpecne blizko k nekomu, kdo jiz ten zbytecne velky prostor okupuje.
... slovo zaverem: na Johna Cleese jeste nemaji, ale treba pri trose intenzivniho treninku...
*nechte vystoupit pred nastoupenim
P.S. Zacalo nam snezit :D
Jeden by rekl, ze mesto, kde maji metro uz 90 let (or so they claim), bude primo vzorem co se jizdy timto bajecnym dopravnim prostredkem tyka... ale my jsme rekli ne... a tak se, vzdory vyse zminenemu sloganu, lide cpou do metra, aniz by vas nechali vystoupit, tvrdohlave se odmitaji kamkoli posunout, trebaze stoji primo uprostred dveri, nemluve o tom, ze by se treba mohli posunout smerem k prostredku vagonu, ktery je zpravidla poloprazdny. Presto, nebo mozna prave proto, je zvykem, ze se lide zvedaji ze svych sesli jiz jednu stanici pred "tou svoji" a usilovne se cpou ke dverim a pokud u nich zrovna stojite, tak se vas ptaji, zda budete vystupovat... nevedi, ze my, lide z vychodu (stejne jako cely zbytek sveta), metrem jezdit umime.
2. chodit po ulici
Tahle vlastnost je tim otravnejsi, cim dyl tu jsem. Zakladnim pravidlem je jit co nejpomaleji prostredkem ulice, nejlepe tak, aby nebylo mozne predejit vas z zadne strany. Pokud toto uz ovladate s gracii, muzete pridat i dalsi prvky - jako treba velkou tasku na koleckach, dite ci kocar. Vrcholem v teto kategorii byva chuze ve skupine, kdy cilem je zabrat celou sirku chodniku NEBO zabrat polovinu chodiku, ale v nekolika radach tak, aby rychle predchazeni nebylo mozne (protoze v protismeru proudi jine, ac podobne, davy); jit daleko od sebe, ale ne tak daleko, aby se dalo projit mezi vami a kolegou ... toto se provozuje zejmena v predvanocnich davech...
Mezi dalsi oblibene disciplny patri chuze v protismeru, nenadale vpadnuti nekomu do cesty, motani se tak trochu jako v opilosti (alkohol se zde, jako i v jinych sportech, poklada za doping).
3. stat
V navaznosti na bod c. 2 se doporucuje nedbale elegantni chuzi zakoncit zastavenim se v pokudmozno co nejuzsim miste, jako napriklad ve dverich do metra, na schodech, pred eskalatory nebo jinem stisnenem (avsak velmi frekventovanem a dulezitem miste). Nejlepe je tak ciniti ve skupine (i zde plati otrepane "cim vic, tim lip"), zurive mavati rukama a hlasite mluviti. Pokud dojde na nejhorsi a stisnene misto neni k dispozici, je mozno se k tomu pocitu aspon nablizit tim, ze pristoupite bezpecne blizko k nekomu, kdo jiz ten zbytecne velky prostor okupuje.
... slovo zaverem: na Johna Cleese jeste nemaji, ale treba pri trose intenzivniho treninku...
*nechte vystoupit pred nastoupenim
P.S. Zacalo nam snezit :D
2 comments:
mám já to ale smůlu, že v čechách jezdim v metru zásadně se španělama:(
třeba kdyby všichni místo toho chození a ježdění a stání neustále tančili flamenco...?
Post a Comment